Je to jako východ slunce

9. října 2014 v 20:40 | Dee |  Jednorázové Harry Potter
Další z mých prací do soutěže OZBAB, tentokrát šlo o práci, ve které se musely vyskytnout zadané věty. Byly to: "Není nic účinějšího než strach." , "Moc rád bych pomohl, ale předstírám tady nemoc." , "Takže už vidíš ten problém?" , "Je to jako východ slunce" a "Člověk je tady první den a už má konkurenci."




Harry Potter, zachránce kouzelnického světa, chlapec-který-přežil-a-konečně-zbavil-všechny-Voldemorta, byl bez práce. Z bystrozorského oddělení odešel, poté, co pochytali všechny zbývající Smrtijedy už pro něj toto povolání nebylo tak zajímavé.Problém ale nastal poté, když mu došlo, že s žádnou jinou prací vlastně nemá zkušenosti. Neměl dostatenčé zkoušky, vlastně i na toho bystrozora jej vzali především z protekce, a tu on využívat nechtěl. A tak měl nyní skoro všechny dveře zavřené. Zůstala mu poslední možnost. Bradavice. "Paní profesorko, prosím vás, nenašel by se u vás nějaký volný profesorský post?," seděl nyní v ředitelně, před někdejší hlavou své koleje a současnou ředitelkou, Minervou McGonagallovou. "Možná bych něco měla, pane Pottere... Mohl byste vést nepovinnou výuku soubojů." navrhla mu po chvíli prohlížení různých formulářů a papíru profesorka. "Profesor Hooper odchází do Kruvalu, protože se mu nezdají naše učební hodnoty, vy jste pro tuto práci kompetentní až až..." S očekáváním na něj pohlédla. "To zní skvěle!," prohlásil nadšeně, dokud nepostřehl náznak provinilosti v její tváři. "V čem je háček?," zeptal se podezřívavě. Profesorka zrudla. "Část školy jste stále ještě nezrekonstruovali po závěrečné bitvě," začala vysvětlovat. "Proto někteří profesoři můsí sdílet byty. No a na tebe, jako na vyučujícího soubojů, by vyšel spoečný apartmán s..." Zarazila se a Harry ji musel pobídnout. "No? Tak s kým?" "S profesorem Snapem. Takže už vidíš ten problém?," podívala se na něj. Harry si povzdechl. To poslední, co by si přál, bylo sdílet byt se Snapem, ale oproti tomu - lektor soubojů? To bylo skutečně něco pro něj. "No dobrá...," slyšel sám sebe odpovídat.

Netušil ovšem, jak hořce tohoto rozhodnutí bude litovat. Ihned ten večer si nastěhoval věci do své části pokojů. Nebyl pro něj žádný problém nastěhovat se sem, po válce sice chvíli žil s Ginny, ale ta mu nakonec utekla s Terrym Bootem a on zůstal sám. Když potom seděl ve společné jídelně propojené s kuchyní, otevřely se dveře a do nich napochodoval Snape, temný a hrozivý, přesně jak si ho pamatoval ze svých školních let. Jedinou změnou byly ošklivé jizvy po celém krku, které zůstaly jako památka na útok Nagini, který profesor ztěží přežil. "Pottere!," vyštěkl na něj popuzeně. "Co si k čertu myslíte, že tady děláte? Takhle vniknout do mých pokojů-" "Vlastně do našich," přerušil jeho tirádu klidně Harry a vstal z židle. Natáhl ke Snapeovi ruku. "Nový vyučující soubojů a váš spolubydlící, těší mne..." Snape chvíli vypadal, jako by mu chtěl na ruku plivnout. "Tak ty mi hodláš ničit život i teď, když už jsem si myslel, že jsem se všech Potterů zbavil?," prskl an něj potom nerudně, "Ale já ti to nedaruju, Pottere! Udělám ti z učení peklo!" S těmi slovy se vyřítil ze dveří. Harry klesl na židli. "No paráda," povzdechl si nahlas k prázdné kuchyni, "Člověk je tady první den a už á konkurenci."

"Jste na studenty moc mírný!" "Ne, to vy jste na ně příliš tvrdý!" "Jak se opovažujete, vy drzý...!" Ano, Harry a Severus se právě nacházeli uprostřed hádky. Vlastně spolu tuto válku vedli už několik týdnů. Harry tvrdil: "Není správné učit studenty pomocí strachu!" "Není nic účinějšího než strach!," oponoval mu Snape zuřivě. "Strach jde ruku v ruce s respektem. Který se naopak neobjeví, když ti půlka studentů říká strýčku Harry," vyprskl ta slova, jako by byla jedovatá. "Jsou to Weasleyovi, pro Merlina! Znám je od mala!," rozhodil bezmocně ruce Harry. Byl unavený tím věčným dohadováním se. Proto se prostě otočil na podpatku a bez jakéhokoliv dalšího slova odešel.

"Jak vám je?," vstoupil Harry rozpačitě do Snapeovy ložnice poté, co mu nikdo neodpověděl na klepání. Od včerejší hádky spolu nemluvili, ale od Rose, dcery Rona a Hermiony, se dozvěděl, že nějakému prvňákovi vybouchl kotlík a zasáhl Snapea jakousi jedovatou směsí, která mu způsobila částečnou obrnu většiny těla. "Přímo skvěle," ozvala se z postele uštěpačná odpověď. Harry se při pohledu na něj usmál. Zřejmě jej ukládala madam Pomfreyová, neboť Snape měl na sobě bílou nemocniční noční košili a byl uložen pod pevně umačkanou přikrývkou. "aky byste si tady mohl někdy uklidit... Nebo vyvětrat...," zabručel a mávl hůlkou. Zatuchlý vzduch se značně pročistil. Potom se ručně jal rovnání hábitů, keré zřejmě Snape díky své nehodě nestihl roztřídit. "Moc rád bych vám pomohl, ale předstírám tady nemoc," reagoval na jeho jednání sarkasticky Snape. Harry ale ke svému údivu zjistil, že Snapeův sakrasmus jej už nerozčiluje tolik jako kdysi. Naopak, přiměl ho roztáhnout koutky do širokého úsměvu.


O několik dní později Snape stále ještě nebyl schopen se normálně hýbat, jeho pohyby byly nemotorné a trhané. Přesto však trval na tom, že je pozadu s vařením lektvarů. "Dobrá, tak já je uvařím za vás," rezognoval konečně Harry. Snape přesto odmítl zůstta v posteli, jak mu radila madam Pomfreyová. Dobelhal se do laboratoře, kde se posadil na židli a úsečnými radami instruoval Harryho. "Teď to třikrát zamíchejte po a jednou proti směru hodinových ručiček," zněla poslední instrukce. Bezmyšlenkovitě ji naplnil. Potom se zadíval na tekutinu v kotlíku a usmál se. "Čemu se smějete?," zeptal se Snape, bez svého obvyklého posměvačného tónu. "Má to hezkou barvu," vysvětlil Harry klidně, "Je to jako východ slunce." Snape se na něj překvapeně podíval. "Vážně?," podivil se. "Tak to možná nebudete v lektvarech tak neschopný, jak jsem se vždy domníval..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 20:22 | Reagovat

Zajímavá představa. To už skoro zavání snarry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama