Kapitola 1

8. října 2014 v 20:13 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
1. kapitola povídky Panenka, fandom HP




Jednou po směru hodinových ručiček, dvakrát proti... a teď nechat půl minuty ustát. Ve volném čase zkontrolovat pohledem mladíka na druhé straně učebny, který se skláněl nad svým vlastním kotlíkem. A znovu, zamíchat...

Tahle její rutina začala před necelým měsícem, na začátku září, kdy jí profesor Snape překazil většinu jejích předsevzetí týkajících se sedmého ročníku, když ji po hodině zdržel v učebně. "Pane Malfoyi, slečno Grangerová, na okamžik...," zastihl ji ve dveřích jeho chladný hlas a ona se neochotně vrátila zpět. Jak si všimla, Malfoy si dokonce ještě ani nesbalil věci. S hluboce sehnutou hlavou si pečlivě rovnal věci do tašky. Snape několikrát mávnul hůlkou. Diskrétní stěna, Ševelissimo, Odpuzovací kouzla. "Jak si jistě uvědomujete, mám poslední dobou čím dál více povinností mimo školu," začal Snape neochotně a přitom si je oba měřil výhružným pohledem. O okamžik později si založil ruce za zády a jak pokračoval, pohyboval se mezi lavicemi s vlajícím pláštěm. Oba studenti na něj hleděli se směsicí překvapení a strachu. Hermiona si nemohlapomoci, aby u ní nepřevládalo spíše to první, kdežto podle Dracova křečovitého držení těla bylo poznat, že jej ovládá strach. Aby ne, napadlo ji vzápětí, má tam venku otce i matku a od června se o nich nedoslechli ani slovo... "...a jelikož ředitel Brumbál si myslí, že toho na sebe nakládám příliš," začala opět vnímat Snapeův monolog. Měla co dělat aby se neušklíbla nad tím očividným sarkasmem a opovržením, co mu přímo odkapávaly ze slov. Dovedla si představit, jakou tirádu si musel vyslechnout Brumbál, pokud mu tohle řekl do očí. "Proto navrhl, abych vás, jako své nejméně neschopné studenty, pověřil přípravou lektvarů pro ošetřovnu" vyprskl nakonec s výrazem, jako by měl v ústech rozžvýkaný citron. Hermiona tiše zalapala po dechu. "Ale to zabere spoustu času! Kdy se budeme připravovat na zkoušky?" vyhrkla zděšeně dříve, než se stačila zastavit. Vzápětí se na ni upřely dva pohledy, jako den a noc - temný si ji znechuceně měřil, modré oči se na ni dívaly zděšeně, nevěřícně. A zdálo se jí to, nebo jimi problesklo i zklamání? Temně zrudla a sklopila oči ke špičkám bot. "Já..." Ve vysvětlení se však daleko nedostala. "Slečno Grangerová," oslovil ji profesor lektvarů a z hlasu mu čišel jed a zloba, "uvědomujete si vůbec, že tam venku je válka? Každou hodinu umírají další a další lidé a bude jich ještě víc, pokud tuhle frašku co nejdřív neukončíme. Myslel jsem, že chcete pomáhat... Nebo jste snad další typická Nebelvírka, která se žene do bojové vřavy, ale všechnu špinavou práci nechá na ostatních, aby náhodou neobětovala pár hodin svého nezměrného času?" Čím déle mluvil, tím více zvyšoval hlas a přibližoval se k ní, až stál jen něklik kroků od ní a skoro křičel, obvykle nezdravě nažloutlá líčka zrůžovělá. "Omlouvám se," řekla směrem ke svým botám. V duchu si spílala. Jistě, že má Snape pravdu. Školu si může dodělat kdykoliv, navíc nepochybuje oi tom, že zkoušky nakonec nějak zvládne. Zase se jednou předvedla jako nesnesitelná šprtka - a zrovna před Malfoyem, se kterým teď bude trávit večery. V duchu zaúpěla. Tohle bude ještě dlouhý školní rok...

Tentokráte se v čase určeném pro vaření zadívala do receptu. Dneska měla uvařit několik dávek Dokrvujícího lektvaru, který patřil mezi jednodušší z těch, které po nich Snape vyžadoval. V kotlíku se jí právě poslední dávka dostávala do poslední fáze. Konečně! Vařila už několik hodin a zdálo se jí to jako celá věčnost. Ticho sklepení rušily jen zvuky přípravy lektvarů. Za celý měsíc, kdy tohle dělali, neprohodili spolu ti dva ani slovo - přestože jedině spolu mohli. Složili Snapeovi magický slib, že nikomu o jejich vaření nic neřeknou. Mezi studenty by se mohly šířit pomluvy a na ty je dnešní doba až příliš nebezpečná. Hermiona chápala, proč je to nutné, ale přesto s tím měla jen samé starosti. Už jen vysvětlit Harrymu a Ronovi, kde bývá téměř každý večer jí zabralo spoustu práce. Nakonec se Ron urazil, protože došel k názoru, že se schází s kýmsi z Havraspáru a Harry ji zkoumavě pozoroval, jako by se jí snažil nahlédnout do duše a vyčíst z ní její tajemství. Někdy si i přála, aby to bylo možné. Věděla, že její dva nejlepší přátelé by pravdu pochopili, co víc, že si ji zaslouží. Ale Snape byl v tomto ohledu striktní a ona po svém prvotním faux pas nechtěla vyvolávat další spory.

Zase jsem se zamyslela! S títmo poznatkem polekaně trhla hlavou a zamrkala. Úlek se vzápětí změnil ve zděšení a ona ztuhla hrůzou, neschopna racionální reakce. Z jejího kotíku se místo předepsaných bílých obláčků valil těžký černý dým a štiplavý zápach. Kotlík se začal otřásat. "Grangerová!" uslyšela vykřiknout svoje jméno a něco ji strhlo na podlahu, zakrylo část jejího těla. A pak se ozvala rána a po celé místnosti se rozlétly zbytky kotlíku a lektvaru. Jako by ji až tenhle hlasitý zvuk pořádně probral, roztřásla se jako osika. Za celou dobu nic nezkazila, dokonce i Kostirost zvládla správně, a teď se znemožní takovým triviálním lektvarem? Jak postupně začínala opět plně vnímat své okolí, uvědomila si zároveň dvě věci. Zaprvé, tíha druhého těla z ní zmizela. A zadruhé, z blízkosti deseti centimetrů hleděla do bledě modrých očí, ve kterých jako v zrcadle viděla právě ty emoce, které sama cítila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama