Kapitola 10

11. října 2014 v 20:07 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
10. kapitola povídky Panenka, fandom HP





Když Draco sám od sebe překonal vzdálenost mezi nimi aby ji objal, Hermioně se zadrhl dech v hrdle. Copak zase někde usnula a teď se jí zdá krásný sen, ze kterého se však za pár chvil vzbudí? Za jeho zády se nenápadně štípla do ruky. Zamrkala. Ne, zdálo se, že se to všechno skutečně děje. Bylo to šílené - ne, přímo neuvěřitelné. Až teď si uvědomila, že se chvěje. Zarazila se. To ji tolik rozrušilo pomyšlení na to, co všechno by se Dracovi mohlo stát, pokud ho neodradí od toho pošetilého plánu? Oklamat Voldemorta... Věděla jen o jednom člověku, kterému se to povedlo, a i ten žil v neustálém strachu z odhalení. A ti ostatní... Přejel jí mráz po zádech. Nikdo kromě Smrtijedů už nikoho, kdo se pokusil oklamat jejich pána a selhal, neviděl. A podle toho co věděla si byla poměrně jistá, že jeho umírání nebylo ani bezbolestné, ani rychlé. "Jsi si opravdu jistý?," zamumlala poraženecky do jeho košile. Během posledních několika týdnů si všimla, že v mnoha ohledech byl Draco stejný jako Ron nebo Harry. A pokud ji tolik let přátelství s nimi něco naučilo, pak to, že jakmile se pro něco rozhodnou, mohla by se přetrhnout a stejně by jejich názor nezměnila. "Neboj se," zopakoval tiše, jeho dlaň na jejích zádech nejistě kroužila v uklidňujícím gestu, jako by si ani nebyl jistý, zda vůbec smí. Bolestně se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Vyhnul se odpovědi, a i jeho pohled vypovídal o strachu. Čeho se bál?

Po chvíli se emociální napětí, které v učebně lektvarů panovalo vytratilo a oba dva mohli společně dovařit Hermionin lektvar. Už jí zbýval jen poslední. Draco krájel kořen mandragory, zatímco ona přidávala do vroucího kotlíku pět slz jednorožce. S Dracem nebylo něco v pořádku, měla pocit, že za jeho neklidem stojí něco víc, než jen to, s čím se jí svěřil. Třásly se mu ruce, jednou mu vypadl nůž z ruky a každou chvíli jej přistihla, jak se na ni úskokem dívá. Neměla z jeho chování dobrý pocit. Jako by jí něco zamlčel, něco, co se týká jí. "Draco?," oslovila jej tiše, aniž by se na něj podívala. Téměř cítila, jak sebou při tom tichém zvuku trhl. Potom se syčívě nadechl. "Ano?," odpověděl í zpátky, stejně tak tiše. "Nechceš se mi svěřit ještě s něčím?". Krájení vedle ní na několik okamžiků ustalo. Pak se opět ozval zvuk nože znovu a znovu narážejícího do podložky. "Ne, Hermiono, všechno jsem ti už řekl," odpověděl jí mírně podrážděně. To ji zrovna neuklidnilo, ale uvědomovala si, že čím víc do toho bude rýt, tím horší to pro ně oba bude. "Dej mi ty kořínky...," zabručela tedy a shrnula je všechny do kotle. Ten zabublal, zvedl se z něj obláček kouře a během několika vteřin změnil barvu z purpurové na zlatou. "A máme to," konstatovala spíše sama pro sebe než k němu. Pro dnešek hotovo...

Přesto zůstali spolu v učebně až dokod nenastal čas večeře. Chvíli jen tak seděli na jedné z lavic, ale poté si Hermiona všimla, že je Draco pobledlý a čím dál tím více se mu klží oči. "Ty jsi nespal, že ne?," zeptala se ho se starostí. Mlčky zavrtěl hlavou. Okamžitě sama sobě vynadala za takovou hloupou otázku. Kdy by asi tak spal, když ve sklepení strávil jen něco okolo dvou hodin a vyprávěl jí o ubohém Křivonožkovi? Místo dalších slov jen vytáhla hůlku a přeměnila mu jednu lavici v postel. "Budu hlídat," slíbila mu tiše. Otevřel ústa k nesouhlasu, ale ona jen zavrtěla hlavou a přísně se podívala nejprve na něj a pak na postel. Pochopil. Za deset minut už ležel v posteli, tělo zakryté pokrývkou, a tiše, spokojeně oddechoval. Hermiona chvíli sledovala jeho tvář. Ve spánku vypadal tak pokojně... Všechny ty zamračené vrásky, starosti a utrpení, které nosil vepsané do tváře - to všechno teď zmizelo. Zůstal jen vyrovnaný výraz, vyhlazená pleť, rty povolené téměř do úsměvu. Ještě několik minut se na něj s jemným úsměvem dívala. Potom si vzala knížku, kterou si sebou přinesla, a začala si vypisovat poznámky do přeměňování. Zkoušky se blížily a ona už byla tak ukrutně pozadu!

Draco se vzbudil chvíli před časem večeře. Měl tedy dostatek času, aby se probral a upravil. Hermiona mezitím dokončila výpisky a několik posledních desítek minut jen seděla v křesle, které bylo taktéž přeměněné z jedné z lavic, a sledovala jeho spící tvář. Když na ní však spatřila známky toho, že se mladík probouzí, rychle se odvrátila. Nechtěla jej přivést do rozpaků, na to byl jejich vztah stále ještě píliš nový, a až přespříliš křehký. Počkala, než se Draco dostane z postele, potom ji i křeslo proměnila zpět na původní lavice - jak by se asi profesor i studenti divili, až by sem přišli v pondělí ráno a našli by tady místo dvou lavic křeslo a postel! - a vydali se spolu na večeři. Draco už měl ve tváři zdravější barvu, vlastně celkově vypadal mnohem lépe, a zdálo se, že většina jeho koleje se vrátila k ignoraci jeho existence. Proto se na něj usmála a s těžkým srdcem se vydala na druhou stranu Velké síně než on - čelit své vlastní koleji.

Když se přiblížila k lavici, na které obvykle sedávala, přivítalo ji pouze chladné ticho. "Myslím, že sis spletla stůl... Zmijozel sedává támhle," ozval se chladný hlas, který ji bodl u srdce. Ron... Takže on toho nenechá? Nehodlala mu však udělat radost tím, že ukáže, jak na ni jeho slova zapůsobila. "Nebuď směšný, Ronalde...," zamračila se na něj a posadila se ke stolu. Hovor se pomalu znovu rozproudil, ale jí se to netýkalo. Nikdo na ni nepromluvil, jen zachytila Harryho omluvný pohled a Levandulin a Padmin zvědavý. Studenti z nižších ročníků po ní nepokrytě pokukovali, tak zřejmě už i mezi nimi se roznesly nějaké pomluvy, jen Ginny se na ni usmála jako by se nic nestalo. Loni začala chodit se Zabinim, vzpomněla si najednou Hermiona. Pomáhala jí tehdy udržet celou záležitost v tajnosti před jejím bratrem... Ginny očividně poměrně přesně odhadovala jeho reakce, ušklíbla se v duchu. Nějak ji však přešla chuť k jídlu. Odstrčila talíř a ten vzápětí zmizel. Místo něj se před ní objevil hrníček, ze kterého se ještě kouřilo. Vzala jej mezi prsty a přivoněla k němu. Horký čaj... Usmála se. Zdá se, že skřítkové opravdu pozorně sledují, co kterému studentovi přijde vhod. Sice se jí stále nelíbilo jejich otročení, ale už si zvykla na fakt, že se svou myšlenkou na plat a dovolené se u nikoho jiného než u Dobbyho pochopení nedočká - natož nadšení. Tak ať, pohodila hlavou a napila se čaje. A v tu chvíli jí došlo, že udělala strašnou chybu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rainy Rainy | Web | 12. října 2014 v 8:48 | Reagovat

Tak to jsem tedy zvědavá, co se stane. Jestli se ji někdo pokusil otrávit, uspat nebo cokoliv jiného... Vážně se těším na další. :)
Mimochodem palec nahoru za Harryho s Ronem, kteří se podle mě dokonale drží kanonu (třeba tou poznámkou o jiném stolu... dovedu si to dokonale představit :D). U Hermiony s Dracem bych o tom asi byla schopná polemizovat, ale ono je to obecně těžké se u Dramione držet charakterů postav. :) Sama jsem to kdysi zkoušela a nepovedlo se mi to. :D
Vážně se těším na další. :) Líbí se mi ty společné chvilky ve sklepení, které ti dva společně prožívají. :) Jinak souhlasím s Hermionou.... Ten Dracův nápad je pěkně na hlavu (a teď by jsi nás dostala, kdyby to nakonec bylo přesně naopak ... že by to vážně hrál, ak jak minule psal Luciusovi... :D).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama