Kapitola 11

14. října 2014 v 19:31 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
11.kapitola povídky Panenka, fandom HP




Draco seděl u zmijozelského stolu a nepřítomně se rýpal v talíři s večeří. Pohledem visel na hnědovlasé nebelvírce, která právě usedala ke svému stolu. Zřejmě na tom teď byla obdobně jako on. Všiml si, že s Weasleym si vyměnila pár slov, než se od ní znechuceně odvrátil, spolu s většinou těch chrabrých zlatých dětí. typické, odfrkl si potichu, aby na sebe nepřivolal nechtěnou pozornost svých spolužáků. Hermiona taktéž nevypadala, že by měla hlad nebo aspoň chuť k jídlu. Chvíli se v talíři rýpala podobně jako on, než jej od sebe odsunula a místo než se před ní objevil pohár. Zdvihla jej a napila se. V tu chvíli Draco zpozorněl. Naučil se během posledích měsíců všímat si řeči těla lidí okolo sebe - a vycítil, že něco není v pořádu. Po polknutí prvního doušku Hermiona pobledla, vykulila oči a pokusila se odtrhnout si pohár od úst. Jako by ji ale neposlouchaly vlastní ruce, nakonec pohár dopila. Když jej položila zpět na stůj, podívala se před sebe a její oči se setkaly s Dracovými. Přejel mu mráz po zádech. Měla skelné, nepřítomné oči, ale rty se jí přesto roztáhly ve škodolibý úšklebek, když postřehla jeho výraz. Mávla hůlkou směrem k poháru, načež se zvedla a vyrazila ven ze síně. Draco se začal zvedat, aby ji následoval, když v tom okamžiku se před ním na stole objevil zlatý pohár - letmý pohled k nebelvírskému stolu mu ukázal, že ten Hermionin mizel. Bylo v něm ještě pár kapek tekutiny a ke stopce byl přivázán kousek pergamenu. Vzal jej do rukou a rozbalil.

Draco,
přijď za mnou na okraj Zapovězeného lesa. Pospěš si, pokud nechceš, aby trpěla...

Vzkaz nemusel obsahovat podpis. Draco i přesto pochopil. Pokud to bylo možné, zbledl ještě více a jeho pleť získala zelenkavý nádech. Naklonil se nad pohár a jemně vdechl výpary z tekutiny. Do nosu jej uhodila silná vůně, kombinace máty a pelyňku. Takže jí musel dát... Tekuté Imperio, pochopil vzápětí. Byl to lektvar, při jehož požití se kouzelník stal loutkou toho, kdo lektvar vařil. Oproti kouzlu nebyl třeba kontakt při podání, ale lektvar byl účinný jen asi deset minut. Deset minut... A ona odešla už minimálně před třemi! pochopil vyděšený Draco účel zprávy. Kdyby za ní býval šel rovnou... Mohl ji zdržet, neměla by šanci dostat se za deset minut až do lesa. Ale teď už bude kdoví kde... A on musí za ní! Bez jakéhokoliv dalšího zaváhání vyběhl ze dveří, pergamen i pohár nechal zapomenutý na stole.

Hermiona se vznášela. Všude kolem ní pluly masy bílých oblaků a ona v čistě bílém rouchu se vznášela, bez jediného pohybu, mezi nimi. Kde to je a kdo je ona? Jak se sem dostala a dostane se ještě někdy ven? Nevěděla. Je tohle nebe? Vynořila se zčistajasna další otázka. Vždyť nejsi mrtvá, našeptal jí do ucha tichý hlas. Trhla sebou, když se jí o bosé chodidlo otřel mrak. Potom se zahihňala. Šimralo to. Nikdy by ji nenapadlo, že mraky šimrají, spíše by řekla že studí. Tenhle mrak ale vůbec nestudil. Jak tak klidně plul dál, rozhodla se vyrazit za ním. Chvíli se vznášela na místě. Smí se to vůbec? Nikde ale neviděla žádný zákaz pronásledování mraků, ani ten hlásek se podruhé neozval... Vyrazila proto za ním. Rozpažila ruce a položila se na vzduch nad mrakem jako na peřinu. "Já letíííím!," vykřikla nadšeně, první zvuk na tomto zvláštním místě. A najednou se všechno pokazilo. Něco s ní trhlo dopředu, svět okolo ní se zatočil a všechno zčernalo.

Draco nikdy v životě neběžel tak rychle. Ne, on neutíkal - letěl jako vítr. A přesto, když se konečně dostal na školních pozemcích na místo, odkud byl hezký výhled na les, viděl na jeho hranici dvě postavy. Jedna stála ve stínu lesa, kdyby Draco nevěděl, kdo to je, nejspíš by jej nepoznal. Druhá byla Hermiona, jako očarovaná se k němu blížila, už jí chybělo jen několik kroků k překonání hranice školních pozemků. Ze stínů se k ní natáhla ruka, pokynula jí. "Nééé," vykřikl Draco divoce. No tak, ať už je to dost dlouho, ať účinky vyprchají! modlil se horečnatě. "Mdloby na tebe! Pouta na tebe!," vrhl na Hermionu bezprostředně po sobě několik kouzel. Jen ale rozzářila štít, který kolem ní slabě pulzoval. Zaklel. Věděl, že ho pravděpodobně seslala ona a ať už byla pod vlivem letvaru nebo ne, její štíty byly vždy silnější než jeho. A byla jen jedna možnost, jak jej prorpazit - a k té se on uchýlit nemohl. Byl v koncích. Už jen dva kroky... krok... a pocit silné frustrace, když její drobná ručka vklouzla do větší, která k ní byla stále natažená. Vzápětí s ní bylo surově smýknuto a Dracovi se oba ztratili z očí.
Nevěděl, co má dělat. Bylo nade vší pochybnosti jasné, že za vším je jeho otec. A Draco ho neměl v plánu podceňovat - ne, tuhle chbu nemohl udělat dvakrát. A taky věděl, že jestliže se mu povedlo dostat Hermionu do své moci, on proti němu už nemůže nic udělat. Minimálně ne dokud Hermionu neosvobodí. A to se mu právě teď jevilo jako nemožné... Svezl se do trávy, hábit zmáčený od večerní rosy. Ruce zatínal v pěst a téměř si neuvědomoval slzy, které mu samou frustrací tekly po tvářích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonym532 Anonym532 | 11. února 2015 v 16:29 | Reagovat

[:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  ???  ???  :-!  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:] O_O  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama