Kapitola 13

23. října 2014 v 21:35 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
13. kapitola povídky Panenka - fandom HP
Jen taková krátká a závěr :) možná se objeví ještě epilog, možná ne... Osobně bych to klidně nechala takto otevřené.




Hermiona seděla v nepohodlné pozici zkroucená u kmenu stromu, oči sklopené. Pokud se nebudu připomínat, třeba na mě zapomenou, třeba budu mít šanci něco udělat... opakovala si stále dokola jako jakousi mantru. Zároveň tiše doufala, že Draco dostane rozum. Že se probere, uteče a zachrání tak aspoň sebe. Copak nevidí, že ať se rozhodne jakkoliv, nemohou to přežít oba? Byla připravena obětovat se pro něj.

Přesto však na okamžik ztuhla šokem, když uslyšela Luciusovu výzvu. To ne! Čekala, že bude otec syna vydírat, možná že jí ublíží on - ale přijmout smrt od něj? Osud je zřejmě nemilosrdný, pomyslela si. Okolo bylo najednou ticho. Co se stalo? Vyčkává, odhodlává se? Míří na ni hůlkou s inkantací na rtech? I přespředsevzetí, že se nepodívá do tváře svého vraha, otevřela váhavě oči. A střetla se s jeho pohledem. Vzápětí toho hořce zalitovala. Jestli se jí kdysi zdálo, že v pohledu Draca Malfoye vidí velkou bolest, pak teď byl div, že se ještě nezhroutil. Vodové oči emocemi přímo přetékaly, nechci ti ublížit, říkaly, ale nevím co mám dělat... Obrnila svou mysl. Musí to dokončit. Dát mu naději. Se vším sebezapřením, které byla schopna v sobě najít, se na něj usmála. Zavřela oči. Ne, musí zůstat klidná, hlavně nesmí brečet, přesvědčovala sama sebe. Marně. Přes veškerou snahu jí zpzoa víčka vyklouzla jediná slza. Cítila třas po celém těle, čekala... A najednou... "Mdloby na tebe!" uslyšela najednou kouzlo a v šoku otevřela oči. Viděla Draca, mířícího hůlkou na Luciuse... kterého však jeho kletba očividně nezasáhla. A pak Hermiona uslyšela ta dvě osudná slova. "Avada Kedavra!" Srdce jí explodovalo na tisíce střípků a čas okolo ní jako by se zastavil. Viděla zelený paprsek, který právě opustil Luciovu hůlku a letěl k Dracovi. Viděla Draca, oči vytřeštěné, ústa šokem pootevřená, ale přesto jistým způsobem smířeného. A věděla, že tohle nedopustí. S posledními zbytky sil se vzepřela proti magickým poutům - a ta se přetrhala jako pavučinová vlákna. On ne! křičelo všechno uvnitř ní, když se vrhla před Draca, přímo do dráhy paprsku.

Draco byl ochromený. Tváří v tvář smrti zjistil, že není schopen zvednout hůlku k obraně, dokonce ani uskočit stranou. Jen hypnotizovaně hleděl na jedovatě zelenou kletbu. Za pár vteřin bude po mě, prolétlo mu hlavou, ale jako by ta myšlenka patřila někomu jinému. Byla prázdná, bez jediné emoce. Paprsek už byl téměř u něj. Už... A najednou bylo kouzlo pryč a jemu k nohám spadlo cosi měkkého, teplého. Opar z jeho mysli postupně mizel a on spatřil záplavu hnědých vlasů zakrývající obličej. To ne... Zavyl jako raněné zvíře a klesl na kolena. Z druhé strany na něj hleděl jeho otec, ve tváři samolibý úsměv. "Ach ano, chtěl jsem zabít tebe, ale teď vidím... Tohle pro tebe bude daleko větší trest, že ano? Nést vinu za její smrt..." tiše se zasmál a s lupnutím se přemístil. Draco zůstal sám s Hermioniným tělem. Pomalu klesl na kolena a vzal její tělo do náruče. Odhrnul jí vlasy z obličeje, přejel klouby prstů po alabastrové tváři. Z očí se mu začaly řinout první slzy. "Neee," vzlykal nepokrytě, houpal ji v náručí. Potom jen sklonil hlavu a položil ji na její hruď, tělo pevně objímajíc. Celý se třásl vzlyky, šokem, smutkem. Nemohl žít ve světě, kde ona nebude, nemohl snést pomyšlení an to, že i přes svůj odpor to byl on, kdo ji zabil...

A najednou se zarazil. Zdálo se mu to...? Ne, zase! Přiložil ucho k dívčiné hrudi. A tam, pod blůzou, v objetí hrudního koše, se itiše a nepravidelně ozývaly nejisté údery srdce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čtenářka Čtenářka | 6. listopadu 2014 v 21:12 | Reagovat

Na území Bradavic, jak sama Hermiona několikrát v knize připomíná, se přemisťovat NEDÁ. :) Ale jinak to není zas tak špatný příběh

2 Dee Dee | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 6:37 | Reagovat

[1]:  Ovšem je diskutabilní, jak daleko pozemky sahají... Já jsem se pro svou povídku rozhodla, že končí na hranici lesa :) a nepamatuju si, že   by v knize bylo určení - pokud ano, máš samozřejmě pravdu...
Jinak děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama