Kapitola 2

8. října 2014 v 20:16 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
2. kapitola povídky Panenka, fandom HP




Nikdy by ji nenapadlo, že oči toho mohou na člověka tolik prozradit. Teď však ležela jako omámená a topila se v bezedných studánkách. Až se jí srdce svíralo, když viděla pod povrchovým nezájmem odkrytý strach a bolest. Co jen za člověka může tohle vydržet? Najednou oči nad ní zmizely a ona zmateně zamrkala. Ať to byl kdokoliv, kam šel? A proč ji tady nechal? Odněkud slyšela šustění, jakoby se někdo přehraboval ve věcech a potom jí byla podepřena hlava a nabídnut lektvar. Jeho chuť nepoznala, ale poslušně vypila z lahvičky všechen až do dna. O chvilku později se jí svět začal vyjasňovat a uvědomila si, že na ni někdo mluví. Ospale se rozhlédla a spočinula pohledem na modrookém blonďákovi bez jakéhokoliv výrazu, který neustále opakoval její jméno. "Grangerová... no tak, prober se...". Veškeré omámení, které bylo způsobeno otravou výpary z lektvaru bylo v tu ránu pryč a ona se rychle vysoukala do sedu. Panebože, co se to stalo? běželo jí divoce hlavou a zabořila si prsty do vlasů. Byla tak mimo, že opravdu zapomněla, s kým se v učebně nachází, komu patří ty oči? Oči... Opět se zarazila a podívala se zkoumavě na Draca Malfoye, který se mezitím postavil, oprášil si kalhoty a teď na ni zíral, snad i se špetkou zájmu. Bylo vůbec možné, aby ty oči plné emocí a tyhle chladné kousky ledu byly totožné? Ovšem že ne, vysmála se opět sama sobě. Je to Malfoy, ten nemá nikdy strach. Natož aby jej takto odkryl před ní. Zatřásla prudce hlavou. Až teď, když si konečně utřídila zmatené vzpomínky na posledních několik okamžiků, si uvědomila, že od ní zřejmě očekává nějakou reakci. Aby ne, nejdřív pokazí lektvar a přiotráví se, potom na něj tak hloupě civí a nakonec od něj odskočí jako by se o něj popálila. "Jsi v pohodě, Grangerová?" zeptal se mezitím. Překvapeně k němu vzhlédla. Nejdřív ji strhl od kotlíku a teď... Na co si to jen hraje? Přesto se přinutila k odpovědi. "Jsem v pohodě, díky." Poděkování jí šlo přes rty asi stejně jako Snapeovi, ale to bylo vedlejší. Jen ze rtů udělal chabou napodobeninu jeho dřívějšího úšklebku a odvrátil se od ní. "Tím pádem bys to tady měla uklidit, za pět minut začíná večerka a já bych nerad připravil Zmijozel o body," informoval ji klidně a než stihla jakkoliv zareagovat, vyklouzl ven ze dveří a ji nechal sedět na podlaze. Chvíli za ním konsternovaně zírala a pak se začala pomalu zvedat na nohy. Zakouzlila Tempus. Měl pravdu, za pět minut měla být na koleji a nemůže tady nechat takový svinčík. Nehledě na to, že to všechno musí umýt ručně... "Sakra!" vykřikla na prázdnou učebnu a praštila rukou do desky svého pracovního stolu, pokrytého vrstvou usazeniny z lektvaru. Potom se zlostným výrazem vytáhla ze skříně několik čističů, hadru a drátěnku a začala zuřivě drhnout.

Když konečně vyšla ze sklepní učeby, bylo už téměř dvě hodiny po večerce. Nikdy si pořádně neuvědomila, jak moc jim Harryho plánek i plášť pomáhají, když se někam chtějí nepozorovaně dostat. Teď se musela plížit ve stínech a opatrně našlapovat. Kdyby na ni přišel Filch s paní Norrisovou... Nechtěla ani domyslet o kolik bodů by Nebelvír přišel a jakou čáru přes rozpočet by školní tresty udělaly lektvarům a Snapeovi. Ne, to nemohla riskovat. Byla už téměř u úpatí nebelvírské věže když uslyšela lomoz a pak řehot. "Uííí" rozlehlo se chodbou zaječení a v Hermioně zatrnulo. Takový zvuk mohl pocháze pouze z jednoho zdroje. Protiva. A byl přímo v cestě mezi ní a postelí, do které se tak zoufale těšila. Nečekala ani okamžik a zahnula do nejbližší chodby, která jí přišla do cesty. Co nejrychleji mohla postupovala dál a Protivův hlas v dáli slábl a slábl, až utichl docela. Až tehdy se konečně rozhlédla, kam se to dostala. V téhle části školy nejspíš ještě nikdy nebyla. Byla to stará, nepoužívaná chodba s několika učebnami, ve kterých se už nějakou dobu neučilo. Na všem ležela vrstva prachu. Vypadalo to téměř, jako by tu nikdo již celé roky nebyl. Hermiona se už chtěla otočit, když se zarazila. Něčeho si všimla. Na zemi v prachu byly stopy. Vedly do učebny po její pravé ruce, měla pootevřené dveře na škvíru. A jelikož ven žádné kroky nevedly, musel být jejich majitel... Hermiona zatajila dech a po špičkách se připlížila až ke dveřím. Opatrně se nahnula a nahlédla do nevelké škvíry. Bála se ji zvětšit, protože věděla, že by staré panty mohly pořádně vrzat, a tak měla dost špatný výhled. Na stupínk na katedře seděla postava, objímala si kolena a měla v nich zabořenou tvář. Přes ni až téměř na ramena spadaly světlé vlasy. Celá postava se mírně otřásala a až k ní byly slyšet tiché, tlumené zvuky. Hermiona se odtáhla ode dveří a opřela se o zeď. Rukou si prohrábla vlasy pryč z čela. To, čeho byla právě svědkem, nemohla pochopit. Radši se otočila a vracela se chodbou zpátky do míst, kde ji vyrušil Protiva. Byla už unavená a věřila, že ráno pro to najde nějaké rozumné vysvětlení.

Ráno se i přes to, že šla spát pozdě, probudila časně. Zůstala ležet v posteli, poslouchala spokojené oddechování kamarádek, které s ní sdílely ložnici a zírala do stropu. Přemýšlela. Pořád dokola si přehrávala události včerejšího večera ve sklepení i pozdější cesty na kolej. A pořád docházela k jednomu závěru. Ona, Harry i Ron se mýlili.

Když se začaly probouzet ostatní dívky z její ložnice, rychle na sebe natáhla uniformu. Do školní tašky naházela veškeré učebnice a hotové úkoly, které bude dnes potřebovat, a vytratila se na brzkou snídani. Nechěla, aby se na ni Levandule a Parvati hned sesypaly a začaly se jí vyptávat, kde byla včera tak dlouho a zrovna teď byla příliš unavená na to, aby jim byla schopna podat nějakou uvěřitelnou historku. Sama koneckonců dobře věděla, že to nebude lehké a její kaamrádky nebyly naolik hloupé aby jim nedošlo, že v knihovně by ji madam Pinceová po večerce nenechala. Když dorazila do Velké Síně, byla ohromena tím, jak impozantně vypadá, když je v ní tak málo lidí. U nebelvírského stolu neseděl nikdo, u svého stolu posedávala skupinka mrzimorských spolu s několika havraspáry a u zmijozelského stolu seděl chlapec s dívkou, očividně pár, a o něčem diskutovali. Hermiona obvykle chodila na snídani později a když už přišla dříve, byli s ní Ron a Harry a neměla čas se pořádně porozhlédnout. Teď ji však nikdo nevyrušoval. Všichni přítomní k ní jen krátce vzhlédli a potom s vrátili zpátky ke svým talířům. Cestou k místu u jejich kolejního stolu, kde obvykle sedávala, vzhlédla ke stropu. Byl dnes pokryt ocelově šedými mraky, které se líně převalovaly jeden přes druhý a tvořily neproniknutelnou masu. Bezděčně jí přejel mráz po zádech a sklopila oči zpátky před sebe. To už byla téměř u stolu, kde se posadila na lavici a natáhla se pro kovici s čajem. Až poté, co měla vroucí tekutinu nalitou v hrníčku, si podala několik toastů a začala si na ně natírat marmeládu. O chvíli později ranní idylku všech v síni vyrušil lomoz a následně hlasité dusání na chodbě před síní. Havraspárští a mrzimorští utichli a zadívali se zvědavě ke dveřím, oba zmijozelští pobouřeně zasyčeli než se vrátili zpátky k jejich zřejmě velice plodné diskuzi. O chvilku později se dveře rozlétly a do nich vnikl uragán černé a zrzavé. "Hermiono!" ozvalo se unisono a jmenovaná si jen povzdechla. "Ahoj kluci, jak jste se vyspali?," oslovila s předstíranou veselostí své dva nejlepší přátele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama