Kapitola 4

9. října 2014 v 18:27 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
4. kapitola povídky Panenka, fandom HP




Světlé vlasy barvy vyšisované slámy... aristokratické rysy, až nezdravě bledá pokožka... vodově modré oči plné nevyjevených emocí.
Hermiona se s trhnutím posadila na posteli a otevřela oči. Uhodilo ji do nich světlo, umocněné ohromným množstvím bílé. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. Kde to je? A jak se sem dostala? Promnula si spánky. No jistě, začínaly se jí konečně vybavovat vzpomínky. Praštila se do hlavy. Nebylo jí dobře... Ale ne, zaúpěla a do tváří se jí nahrnula krev. Doprošovala se Malfoye, jak hluboko ještě klesne? Nechala své tělo klesnout zpátky do peřin a zabořila tvář do polštáře. Něco jí nesedělo... Vždyť na ošetřovnu přišla večer... A podle ohnivě rudého kotouče, který viděla nad obzorem, právě zapadalo slunce.
Málem ani nepostřehla hluk vycházející od dveří, za kterými bývala Madam Pomfreyová, dokud se dveře neotevřely. "Ale jen pět minut!," slyšela nekompromisní hlas školní lékouzelnice a rty se jí zvlnily ve váhavém úsměvu. Tak takhle se cítí Harry pokaždé, když skončí tady? napadlo ji najednou. Její přítel se mnohokrát zmiňoval, jak nemá rád pobyty na ošetřovně, ale nikdy tomu nepřikládala velký význam. Stačlo jí však několik minut v tomto tichu a hlas Madam Pomfreyové, aby alespoň částečně pochopila, čím si asi pokaždé procházel.
Kdo mě asi přišel navštívit? napadlo ji najednou. Možná Ron... Nebo Harry? Kdo jiný by to mohl být, než její přátelé, usmála se. Otevřela oči a podívala se na tichého návštěvníka, stojícího v nohách její postele. Strnula šokem, zalapala po dechu. On na tom byl očividně podobně. Na tvářích mu naskákaly rudé fleky, tak nepřirozeně kontrastující."Tak ses vzbudila...," zkonstatoval mdlým hlasem, otočil se na patě a než stihla jakkoliv zareagovat, rychlým krokem opustil ošetřovnu a nechal Hermionu samotnou s jejími zmatenými myšlenkami. Skutečně, poslední, koho by tady čekala, byl Draco Malfoy. Stejně jako on nevypadal, že by očekával, že bude vzhůru. Skrz dveře k ní pronikal tlumený hovor. Nerozuměla slovům, na to byla příliš daleko, ale dobře slyšela rozladění. O okamžik později se dveře otevřely znovu. Nadějně k nim vzhlédla - třeba se vrátil, vysvětlí jí, - zarazila se. Ne, ne, co to s ní je? Proč by si měla přát, aby se vrátil? Nesnáší ji - a ona jeho ostatně taky. Myslí si o ní, že je snaživá šprtka, která nemyslí na nic jiného než na učení. Tak proč za tebou tedy přišel? šeptal jí potměšile tichá hlásek. Třeba jen chtěl další důvod, proč se ti vysmát... Vlastní nešikovnost tě dovedla až na ošetřovnu, tebe, dokonalou Grangerovou. Kdoví proč se jí jen z těch myšlenek dělalo špatně.
"Slečno Grangerová, slyšíte mě?," uslyšela přes mlhu myšlenek ustaraný tón ošetřovatelky. Slabě kývla hlavou. Bála se, že jestli otevře pusu, začne ječet. Připadala si, jako by po prázdninách nasedla do špatného vlaku. Nejdříve konečně spatřila Ronaldovu nevyspěst, a teď jí snad přijde sympatiský i Malfoy?
"To musí být tím náhlým probuzením..." potřásla madam Pomfreyová hlavou. "S tou dávkou lektvaru, kterou jsme vám dala, jste měla spát ještě minimálně 12 hodin," vysvětlila potom, když postřehla dívčim zmatený výraz. "Jak dlouho jsem tady?," povedlo se Hermioně říct. Měla dojem, jako by minimálně týden nepila, krk i ústa vyschlé na troud. Lékouzelnice očividně pochopila - předtím, než jí odpověděla, mávnutím hůlky přivolala sklenici vody a podala jí ji do nejistých prstů. "Budou to už dva dny, měla jste otřes mozku a byla jste na pokraji zhroucení... Dala jsem vám lektvary pro ozdravný spánek, očividně už přestaly fungovat... Poprosím profesora Snapea, aby mi poslal nějaký silnější, potřebujete..." "Ne!" vyhrkla Hermiona okamžitě a vzápětí zrozpačitěla pod káravým pohledem ženy. "Chci říct... už je mi skvěle, vážně." ujistila ji rychle. Nemohla přece jen tak ležet na ošetřovně, tolik věcí bylo potřeba udělat a svět se kvůli ní nezačne otáčet pomaleji. Malfoy tady jistě byl právě proto - zuřil, protože ho nechala samotného na všechny lektvary. Přejel jí mráz po zádech už jen při představě, že si bude muset vyslechnout další jeho tirádu. A to ani nemluvila o úkolech a hodinách! Už tak těžce stíhala veškeré své povinnosti, nemůže zkrátka vynechat další den. S nově nalezeným odhodláním se pevně podívala ošetřovatelce do očí. Ta jí pohled chvíli opětovala a pak si povzdychla. "Násilím do vás lektvary lít nebudu..." zabručela nespokojeně, "ale musíte mi slíbit, že se budete šetřit - a při jakémkoliv zhoršení přijdete neprodleně za mnou!" Ach, jak ráda jí to slíbila. Slíbila by jí třeba i modré z nebe, jen aby jí vyhověla. Odpočinku už odzvonilo, toho si byla dobře vědoma. A i kdyby chtěla, nemůže slib, který právě složila, splnit - ve válce není kdy se šetřit.

Když vyšla z ošetřovny, vydala se směrem do Nebelvírské věže. Za přáteli, kteř se o ni jistě bojí. Do ložnice plné zvědavých dívek, které bude zajímat, kde byla a co se jí stalo. Těšila se? Vlastně ani ne. Téměř si ani neuvědomila kdy se to stalo, ale najednou se přistihla, že už dál nemíří do prostor Nebelvíru. Její kroky ji vedly do sklepení. Ano, to bude správné, kývla sama sobě. Dva dny prospala, nebyla téměř unavená, a nastal čas, aby Malfoyovi oplatila jeho službu dřív, než si vymyslí nějaký vlastní způsob náhrady.
Když došla do učebny, překvapilo ji, že Malfoy tam byl. Stál u jednoho stolu a míchal- Hermiona se zarazila ve dveřích. Dědic Malfoyova rodu měl ve tváři plně soustředěný výraz, na čele se mu leskly kapičky potu. Před ním na stole stály dva kotlíky, v jednom temně zelená hustá tekutina a v druhém řídká purpurová. V obou se pohybovalo míchátko. Překvapeně na něj zírala. Očividně se nějakým způsobem pokoušel udělat i dnes lektvary i za ni - a ona přitom napůl čekala, že za minulou i dnešní noc ji bude čekat pouze seznam restů. Je možné, že by se v něm i v tomto směru mýlila? Když se na něj ale podívala pozorněji, všimla si mírného třasu ruky s hůlkou. Nevypadal, že by se mu dva různé lektvary zároveň vařily zrovna lehce. Zapečetila za sebou dveře a tiše přešla za něj. Nevypadal, že by si všiml její přítomnosti. Naklonila se a podívala se na návod u purpurového kotlíku. Hm, lektvar proti dračím spalničkám? Znala jej, už ho několikrát vařila. Aniž by se na Malfoye podívala, vzala mezi prsty míchátko, které doposud ovládala jeho hůlka, a beze slov pokračovala v přípravě lektvaru. Několik minut bylo ticho, dokud si nevšimla, že jeho postup nějak zakolísal. Nemíchal zdaleka tak jistě, jako obvykle. Letmo se na něj podívala. Draco Malfoy, mistr přetvářky, na ni šokovaně zíral s dokořán otevřenýma očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama