Kapitola 9

9. října 2014 v 19:53 | Dee |  Panenka - kapitolová HP
9. kapitola povídky Panenka, fandom HP





Když se Draco vzpamatoval z prožitého šoku, začal přecházet zamyšleně po ložnici. Musel něco vymyslet - a to rychle. Bylo zcela jasné, kdo je autorem tohoto vzkazu - Pán zla, pravděpodobně prostřednictvím jeho otce. Zaklel a uhodil duhou do kamenné zdi, až si o hrubý povrch sedřel kůži. Měl by jít za Brumbálem, všechno mu říct, on by to už nějak zařídil... Nebo by měl přinejmenším varovat Hermionu. Ale ani jedna možnost se mu nejevila jako ta správná. Znal Voldemorta, znal svého otce. Věděl, že pokud byli schopni dostat mrtvého Křivonožku i se vzkazem do jeho postele, nebude pro ně problém dostat se k Hermioně, kdykoliv budou chtít. Všichni si byli už delší dobu jistí, že v Bradavicích mají špeha. Od té doby, co Draco poznal pravou loajalitu svého kmotra, profesora Snapea, byl si téměř jistý, že se jedná o nějakého studenta, nebo možná i o několik lidí. Důkazy ale chyběly, bylo mnoho podezřelých, ale u nikoho se neprokázalo jakékoliv přímé spojení s Pánem zla. A Draco nyní stál před těžkou volbou.

Nával adrenalinu sice již odezníval, únava se vrátila, ale spánek nepřcházel. Po půl hodině civění do nebes své nyní již vyčištěné postele se zvedl a zrušil veškerá svá zamykací kouzla. Nemělo to cenu. Byl už příliš vzhůru. Doufal, že příští noc už bude Severus ve svých komnatách - a že mu poskytne azyl. Nebyl si totiž jistý, jestli by snesl toli času bez zamhouření oka. Proplížil se přes společenskou místnost, ve které naštěstí bylo jen několik zijozelů a ani jeden o něj nejevil nijak zvlášť zájem, a co nejrychleji opustil tuto část sklepení. Mířil co největšími obchůzkami do učebny lektvarů, po co nejodlehlejších chodbách, aby zmenšil pravděpodobnost, že někoho potká. Konečně došel až na místo, už vyšel zpoza rohu u učebny - a vzápětí skočil zpátky. Před učebnou přešlapovali Potter s Weasleym. Potter se na Weasleyho mračil, zatímco ten vypadal jako oukropek. "Vážně promiň, Miono," mumlal u dveří jen natolik nahlas, aby ho dívka, která byla očividně v bezpečí uvnitř, slyšela. Dveře se s prásknutím otevřely a Draco i zpoza rohu poznal, že Hermiona je podrážděná a unavená. "Říkám ti to naposledy, Ronalde," zamračila se na pihovatého chlapce, "mám práci. Jdi pryč!" A opět za sebou práskla dveřmi. Weasley ve tváři krvavě zrudl, očividně měla jeho lítost taky své hranice. "Ale vždyť Malfoy tam s tebou není, co bys mohla dělat? Čekáš na něj, co?". Jeho hlas opět nabíral na síle. Ne, Draco opravdu nepotřeboval další scénu ve sklepení. Už už se chystal zakročit, když to místo něj udělal někdo, od koho by to čekal nejméně. Potter popadl Weasleyho za paži a táhl ho pryč, do vyšších pater. "Už jsi toho pokazil dost, Rone!" okřikl jej nazlobeně. Když konečně zmizeli, Draco se konečně mohl dostat do učebny.

Když vešel dovnitř, Hermiona k němu stála zády. Zrovna něco míchala, ale vzteklým švihem hůlky zmrazila veškeré procesy v kotlíku a otočila se na podpatku. "Jak jste kruci dokázali...," Její pohled se střetl s Dracovým a tváře jí zrůžověly. "Ach, to jsi ty. Myslela jsem...," Mávla nad tím rukou a vrátila se k vaření. Chvíli bylo ticho. "Stalo se něco?," zeptala se ho potom. "Myslela jsem, že touhle dobou budeš spát..." Opět se na něj podívala, s otázkami a starostí vepsanou ve tváři. V tu chvíli měl hroznou chuť jít k ní, obejmout ji, zabořit tvář do jejích nádherných vlasů a se vším se jí dvěřit. Místo toho si jen těžke povzdychl. "Kontaktoval mne můj otec..." přiznal těžce. Dívka se zajíkla a pobledla. "Co po tobě chce?," zeptala se potom třesoucím se hlasem. Jen pozdvihl obočí. Zamrkala, a potom, jako by jí konečně došlo, jak pitomá to je otázka, zalapala po dechu. "Ach...," uniklo jí a zavrtěla hlavou. "To nesmíš," řekla varovně, s náznakem hysterie. Přistoupil k ní o krok blíž, vzal její ruku do svých dlaní, podíval se jí naléhavě do očí. "Musím to udělat... Ale věř mi. Brumbál potřebuje u Pána zla špeha, který by měl zajištěnou důvěru a kontakty. Kdo yb se hodil lépe než já?" Nechápala to, nepochopila celou důležitost situace. Stále se tvářila odmítavě. Jeho výraz ztvrdl. Pustil její ruku, odvrátil se k n zády. "Tak či tak, je to moje věc," řekl tvrdě, "musím nějak odčinit, co jsem kdy udělal, a pokud je tohle způsob jak to můžu udělat..." Opět se na ni podíval, zouflatsví ukryté v hlubinách jeho očí. Chtěl, aby chápala - potřeboval to! Ale ona jen smutně zavrtěla hlavou. "Nechci tě ztratit," zašeptala tiše. "Neztratíš," ujistil ji pevným hlasem. Jediným krokem překonal vzdálenost mezi nimi a pevně ji objal.

Lord Voldemort mezitím seděl v salonku u sklenice vína, vedle něj jeho nejvěrnější sluha, Lucius Malfoy. "Vypadá to, že tvůj plán vychází, drahý Lucie..." pokynul pobaveně sklenicí k záznamu Dracova rozhovoru s mudlovskou šmejdkou, který mu Lucius donesl. "Ano, můj pane, veškeré přípravy na další fázi jsou již hotové...," sklonil Malfoy starší pokorně hlavu, na rtech mu hrál samolibý úsměv. Ach ano, jeho syn bude velice, velice litovat toho, jak poskvrnil rodinné jméno. O tose už sám postará. A proč tuto malou hru rovnou nevyužít, aby se zbavil jedné další špinavé šmejdky? Pod stolem na zemi ležel zapomenutý kus pergamenu. Dopis, který přinesla školní sova dnes dopoledne.

Otče,
pochopil jsem tvůj vzkaz. Nemohu připustit, abys začal vraždit Brumbálovi přímo pod nosem, když už jsem si konečně získal jeho důvěru. Vlastně jsem doufal, že celé tohle divadlo pochopíš. Jak lépe se dostat přímo do středu nepřítelské strany než tím, že se zalíbím jejímu vůdci? Každopádně teď již mám mnoho užitečných informací, a jen co dokončím školu, jsem připraven vstoupit do služeb Pána Zla. Do té doby však musím upevňovat důvěru toho senilního starce ve mne, nemohu si dovolit vyvolat podezření. Doufám, že to chápeš...
Tvůj syn,
Draco
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rainy Rainy | Web | 10. října 2014 v 22:49 | Reagovat

Tak jsem to celé přečetla a musím říct, že nápad je to vážně dobrý. Líbí se mi to propojení Luciuse s Voldmeortem... Je to takové... napínavější. Ne že by snad povídka jinak byla nudná, to rozhodně ne, ale tohle ji dělá zvláštní. :)
No, ale abych byla upřímná, jsou věci které se mi tak úplně nepozdávají. V první řadě nechápu, celou tu věc okolo Hermioniných náušnic.... a hlavně Ronovu následnou reakci. Pokud mu Pobertův plánek ukázal kde je, tak musel ukázat i s kým, ne? ... Nevím, možná jsem něco přehlédla nebo špatně pochopila...

2 Dee Dee | 11. října 2014 v 8:10 | Reagovat

Dovol abych ti to vysvětlila :) Ron samozřejmě věděl s kým je - vždyť to i sám slyšel, když ji odposlouchávali (tím chtěli zjistit jak a kde tráví večery). Jenže Draca on i Harry nesnášejí a Ron navíc žárlí na Hermionu. A tak zkrátka ztropil scénu, protože si myslel, že ti dva spolu už delší dobu chodí a ujely mu nervy :)
Jinak moc děkuji za pochvalu!

3 Rainy Rainy | Web | 11. října 2014 v 8:30 | Reagovat

[2]: Nene :) Tohle já jsem nemyslela. Já myslela, jak je možné že to nevěděli dřív. Kdyby mě tak moc zajímalo s kým je moje nejlepší kamarádka tak nevytvářím nějaké složité kouzla, ale prostě se podívám do Pobertová plánku... když ho mám zrovna po ruce. :) A určitě dříve než po měsíci.

4 Dee Dee | E-mail | Web | 11. října 2014 v 10:26 | Reagovat

Aha, takhle.... Vidíš, to je dobrý poznatek, vlastně mi to ani nedošlo... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama