5 - Domů

18. listopadu 2014 v 19:37 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Já vím, já vím - trvalo to hrozně moc dlouho... Ale zato je delší než všechny předešlé kapitoly a taky jsem se snažila někam posunout v ději... Každopádně doufám, že se vám bude i další část líbit a budu ráda za jakékoliv ohlasy :)




Celé odpoledne strávil Harry v knihovně, zalezlý u regálů se školními ročenkami. Listoval dvěma brožurkami z posledních dvou roků a hledal sebemenší střípky ze svého života. Našel se na několika pohyblivých fotografiích. Na jedné stál obklopen dalšími dětmi jeho věku v uniformách se zelenostříbrnými kravatami, drze se culil do objektivu, na jeho postoji bylo cosi zvláštního. Měl trošku dojem, jako by se nedíval na sebe, ale na fotku někoho cizího, kdo pouze vypadá stejně jako on. Dále tady byla soupiska famfrpálového týmu - zdálo se, že už od druháku hrají oba s Dracem v jejich kolejním týmu, Draco chytače a Harry střelce. A zase bodnutí pochybností. Střelec... Co jen mu na tom přijde tak zvláštní? S povzdechem odložil knížečky zpět do regálů a prohrábl si prsty rozcuchané, černé vlasy, které ho v dlouhých pramenech šimraly až na hlavě. Něco tady nehrálo, tím si byl jistý - a nebyla to jen ztráta paměti. Jenže... co? Kdykoliv měl dojem, že už na to přišel, že už drží tu správnou myšlenku - stačilo se ji jen pokusit pevněji uchopit a byla pryč. Namísto toho čím dál více začal pochybovat, že nějaká velká neznámá vážně existuje. Koneckonců všechny ty důkazy o jeho minulém životě, na ktré se dívá jsou směrodatné dost - nebo snad ne?

Pomalu se blížil čas večeře. Závěrečná hostina, pomyslel si Harry mrzutě. Už se těšil, až se konečně dostane ze školy domů. Jistě, měl tady své přátele a byl mezi spolužáky dost oblíbený, ale všechno to učení, které po nich učitelé vyžadovali, jej unavovalo. Nejraději by hostinu úplně přeskočil, a nejen kvůli tomu... Na hostině se totiž měl udílet školní pohár a přestože vedli před Nebelvírem, který byl druhý, o téměř tři sta bodů, Harry i jeho spolužáci věděli, že nemají šanci pohár získat. Poslední dva roky jsou důkazem, vysvětlovala Pansy Harrymu u oběda a on, třebaže si nevybavil nic konkrétního, ucítil osté bodnutí zášti, které jjeí slova potvrdilo. Potom mu to Draco vysvětlil. Přede dvěma roky, zároveň s nimi, nastoupil do Bradavic taky Longbottom - ano, TEN Longbottom! Samozřejmě, že se dostal do Nebelvíru - kam jinam by mohl Moudrý klobouk toho kluka zařadit? I když když ho Harry dnes viděl a i co si vybavoval, byl hrozné tele. Nedokázal ani nejjednodušší kouzla bez toho, aby něco nepokazil - i obyčejné levitační zaklínadlo dokázal až dva týdny po všech ostatních! Kdyby neměl Grangerovou, šprtku s veverčíma zubama, která byla taktéž z Nebelvíru a byla pravděpodobně jediná, kdo se s ním bavil kůli něčemu jinému než jeho slávě, pravděpodobně by nevystudovatl. I když - podle všeho ano. Ředitel by určitě nenechal vyletět ze školy chlapce, který se měl jednou stát spásou kouzelnického světa kvůli jakémusi pochybnému proroctví. V tom se taky skrýval problém se školním pohárem. Už třetím rokem Zmijozel získal slušný náskok, zatímco Nebelvír a ostatní koleje ztrácely body za lumpárny a nepozornost ve škole. A nikdo nepochyboval, že stejně jako předchozí dva roky si Brumbál najde důvod, proč přidá Longbottomovi nebo Grangerové body jen proto, aby jeho drazí nebelvírci neprohráli. Kdyby to celé aspoň nebylo tak očividné... Dokonce i Severus - otec, zahřálo ho na mysli podivně neznámé, a zároveň tak milé slovo - si toho všiml. "Nechte to být," poradil tehdy své koleji, "věřím, že najdete způsob, jak to Nebelvírům oplatit." Zatím nenašli.

Z úvah nad tím, jak bude asi probíhat letošní hostina, ho vytrhly rázné kroky a potom sametový, natolik známý hlas: "Harry?" "Ano?," nadskočil málem na místě a zdvihl oči, právě včas, aby se střetl pohledem s černýma duhovkama. Severus se na něj usmál - respektive vykouzlil na tváři výraz, který byl u něj tolik podobný úsměvu jak jen bylo možné. "Vím, jak nesnášíš závěrečné hostiny... Pokud chceš, můžeme odjet domů dříve. Stejně bychom cestovali přenášedlem a to je nachystané...." Viděl však v jeho očích rozpor. Severus svého nevlastního syna miloval, stejně jako miloval jeho matku Lily a jejich společnou dceru, Melody. A Harry věděl, že už už jen tahle nabídka je důkazem jeho lásky. Protože pokud se Snapeovi něco příčilo, byli to zbabělci. "Ne, děkuji... Pojedeme po hostině, už mám sbaleno," usmál se na něj. Starší muž spokojeně pokývl a napřímil se. "Tak tedy, měli bychom vyrazit do síně - máme už asi jen deset minut," informoval opět svým obvyklým tónem chlapce a se zavířením pláště opustil místnost. Harry ještě pár vteřin stál na místě, než se konečně pohl a zamířil za ním.

Hostina probíhala přesně tak, jak si celý Zmijozel myslel. Když usedli ke stolům, po celé síni visely vlajky a praporce se stříbrnozelenou zmijozelskou standartou. Stačilo ale, aby se Brumbál postavil ke svému řečnickému pultíku a výzdoba najednou zmizela. "Děkuji bradavickým skřítkům za přípravu výzdoby," promluvil s laskavým úsměvem stařec, "obávám se ale, že je tu ještě pár bodů, které je třeba udělit -" Přerušilo jej hromadné zasténání všech zmijozelských, včetně prváků, které již o téměř tradici protěžování Nebelvíru informovali starší spolužáci. Brumbál však nevypadal nijak vyveden z míry. Promnul si ruce, povytáhl rukávy citronkově žlutého hábitu a pokračoval. "Tak tedy... Je mi ctí udělit sto bodů panu Longbottomovi, za skvělé výsledky při závěrečných zkouškách." Draco vedle Harryho si posměšně odfrkl. "Pokud si dobře vzpomínám, cena útěchy pro největšího troubu zatím nikdy udělená nebyla, to je novinka..." Několik lidí okolo se tomu tlumeně zasmálo, ale ředitel očividně ještě neskončil. "Dalších sto bodů uděluji slečně Grangerové, za neutuchající ochotu pomoct svým spolužákům se studiem." Po síni se nesla nová dávka rozhořčení. Pravda, většina kolejí byla pořád radši, když vyhrál pohár Nebelvír než Zmijozel, ale Harry si stihl udělat přátele napříč všemi kolejemi, dokonce včetně samotného Nebelvíru, a ti s ním většinou souhlasili, že Brumbálovo chování je silně diskriminační a jednostranně zaměřené. "To nevím, komu udělí další body...," obrátil se Harry na Draca, "ještě pořád vedeme o nějakých... osmdesát bodů." přepočítal rychle skóre. Docela slušný náskok, pomyslel si samolibě. Ale Brumbál ještě stále pokračoval. "A nakonec," musel zacinkat lžičkou o svůj pohár, "odebírám sto bodů panu Potter-Snapeovi za to, že byl nalezen na pozemcích po večerce." Harry na ředitele jen beze slov zíral a po chvíli se střetl s jeho očima. Jakkoliv vypadal laskavě, v bledě modrých očích se při pohledu na Harryho neobjevilo nic než chlad. Lhostejnost. Možná i špetka ukřivděnosti a zklamání? Chlapec najednou cítil, jako by se měl v přeplněné místnosti udusit. Prudce vstal od stolu, ještě jednou se tvrdě podíval na ředitele a opustil Velkou síň, doprovázen pohledy všech ostatních.

Vběhl do své ložnice, popadl polštář a mrskl jím do zdi. A znovu. Ještě jednou. "Nenávidím ho!," vykřikl hlasem plným emocí. Jako by to nebylo jasné, prostě si pokaždé najde způsob, jak z toho vycouvat. Když se Longbottom loni vypravil s Grangerovou v noci do Zapovězeného lesa a strávili potom týden na ošetřovně s ošklivými kousanci od akromantulí, kdy ani nebylo jasné, jestli přežijí - byli hrdinové a dostali body za statečnost. Najdou jeho v bezvědomí na pozemcích, aniž by bylo jasné, co se vlastně stalo a jak se tam dostal? Strhnou mu nadměrné množství bodů. To přece nemůže být fér, jak jen může být někdo tolik předpojatý? To nemaí nebelvíři v těle ani kapku cti? Se vzteklým zavytím popadl polštář a napřáhl se, aby jej znovu mrskl proti zdi. Jeho ruku však zachytila jiná, silnější. Vyprostila mu z prstů polštář a potom jej objaly silné ruce. "Už bude dobře...," zašeptal mu do ucha známý hlas, neverbálně přivolané kufry jim narazily do nohou a vzápětí už cítil za pupíkem známý tah přenášedla. Konečně mířil domů...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 23:41 | Reagovat

tak ale toto nie! ako si na to prišla? ako a to napadlo? už som sa dávno zmierila s tým, že čo sa HP týka, už bolo všetko vypovedané. toľko nespočet FF bolo napísaných že už sa mi to všetko zlievalo dokopy a prišlo všetko rovanké, na jedno kopyto. ale toto... toto je niečo s čím som sa ešte nestretla. toto... je GÓL! ruky nohy bozkávam! a napäto čakám na pokračovanie. veľmi veľmi VEĽMi dúfam, že pribudne v blízkej dobe! som totiž celá rozpálená ako to dopadne. ci boha. :D

2 Dee Dee | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 7:52 | Reagovat

[1]:Pokračování bude dnes večer ;) a děkuju za uznání! :)

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 9:29 | Reagovat

[2]: si skvelá :-* už sa neviem dočkať

4 Anonymka SS Anonymka SS | Web | 5. ledna 2015 v 22:21 | Reagovat

no super, Brumbál chovající se nespravedlivě :-D ale když se to tak vezme když v knize udělil body na poslední chvíli Nebelvíru, to muselo být v očích Zmijozelu něco děsnýho. líbí se mi ta paraela mezi tím ;-)

5 asako asako | E-mail | Web | 18. února 2015 v 3:31 | Reagovat

Tak najprv som očakávala obohranú rozprávku ako Harry zmenil minulosť, Severus je otecko a samozrejme Harry sa s tým nevie vyrovnať (nie že by my to vadilo ;-)) ale to, že si nič nepamätá - NOVINKA  - šup, idem na ďalšiu kapitolu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama