6 - Deník

21. listopadu 2014 v 20:05 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Vždycky mě fascinovali lidé, co si vedou každý den deník o tom co dělali, jak se měli - nebo prostě jen deníček s nápady... Vždycky jsem si ale přišla hloupě, když jsem měla svěřovat cokoliv podobného papíru - a tak jsem se mezi ně nikdy nezařadila (nejblíž jsem tomu měla před několika lety po přečtení Deníku Anny Frankové, to jsem si poctivě zapisovala asi dva týdny...Když to dnes po sobě čtu, přijde mi, že jsem tehdy byla ještě naivnější než teď). No nic, nebudu vás už dál zdržovat a nudit, přeji pěkné počtení :)



Harrymu se zdálo, že uplynula snad věčnost, než se svět kolem nich ustálil a oni opět stanuli nohama na pevné zemi. Když se tak konečně stalo, praštilo ho do očí jasné světlo slunce, které přímo před nimi zapadalo za obzor - ohnivý kotouč, jehož poslední paprsky barvily půlku nebe až vypadalo, jako by bylo v plamenech. To vše tvořilo dechberoucí pozadí pro výhled, jaký se Harrymu právě naskytl. Stáli na nízkém návrší, které se asi dvě sta metrů před nimi svažovalo vzhůru do kopce, na jehož vrcholku stál velký dům, téměř zámek, s několika ozdobnými věžičkami a třemi patry, táhnocí se do obou stran. "Páni...," vydechl Harry nahlas a Snape se na něj s pozdvihnutým obočím podíval. "Vzpomínky se ti ještě nevrátily?," zeptal se tiše a když Harry zavrtěl hlavou, povzdechl si. "Tohle," mávl ledabyle rukou, "je sídlo Potterů. Podědil jsi jej po svém otci-" Harry si nemohl nevšimnout, jak mu jen při samotném vyslovení toho slova nelibě zacukal koutek "-a jen co dosáhneš sedmnácti, bude tvoje. Oficiálně všichni bydlíme tady, ale vzhledem k tomu, jak známé anebezpečné místo to je, používáme ho jen zřídka. Jinak je v něm jediný krb, na který je napojený krb v našem domě, takže nám zároveň slouží jako letaxové propojení se světem." Zdálo se, že domluvil a s vlajícím pláštěm se jal vystoupat po cestě vedoucí ke dveřím do domu. Harry jej rychlým krokem následoval, pohled stále ještě upřený na dům. Tohle - tenhle palác - má být vážně jednou jeho? Jen z té samotné myšlenky se mu tajil dech. Nebyl ale čas se rozplývat nad domem - musel dohnat Severuse, který už stačil otevřít dveře a vejít dovnitř.

Zevnitř vypadal celý dům skoro tak impozantně jako zvenčí. Všemu korunovaly vysoké stropy, květiny, zrcadla, a hlavně - mnoho obrazů. Pokrývaly téměř každý kousíček stěny a když Harry a Severus vešli dovnitř, všechny zároveň začaly mluvit. "...náš dědic..." "zato ten nosáč..." "...najít hezkou čistokrevnou ženu a držet linii!" "Nevšímej si jich," mávl nad tím rukou Snape, který byl zřejmě na něco podobného zvyklý. Pokud však tohle bylo pro Harryho normální kdysi, nyní mu to bylo především nepříjemné. Sklopil oči k dřevěným parketám a dál šel spíše podle intuice. Když se konečně dostali do další místnosti a hovor portrétů umlkl, dovolil si vzhlédnout - a oddechl si. Očividně se tato místnost i dříve využívala výhradně pro letax, protože kromě obrovského krbu a zrcadla na protější stěně byly všechny stěny holé. "Pojď," pokynul mu opět Snape a společně vlezli do krbu. "Tkalcovská ulice!" slyšel vzápětí Harry autoritativní zvolání, plameny zezelenaly a svět se kolem nich už podruhé toho dne začal točit.

Konečně mohli z krbu vystoupit. Dnešní cestování měli za sebou, byli doma. "Jsme tady!," zavolal Snape do útrob domu, ve kterém se vynořili, a Harry zatím mohl v klidu zkoumat místnost, ve které byli. Zjevně se jednalo o obývací pokoj, kousek před krbem byla strategicky umíštěná pohovka, za ní u stěny několik regálů s knihami a hodiny. Celou podlahu pokrýval několik centimetrů vysoký, měkký koberec vínové barvy. Nebtý velkého okna, které se táhlo téměř přes celou jedno stěnu a bylo obložené polštářky, místnost by vypadala určitě dost stísněně - takto působila útulně a příjemně. V tu chvíli se však do místnosti vřítila jakási malá osůbka s neučesanými plavými vlásky vlajícími za ní a skočila Severusovi kolem krku. "Tatí! Harry! Konečně jste doma!," vykvikla a Harry se zasmál. Melody. Jeho mladší sestřička, dcera Severuse a jeho maminky. A když už je o ní řeč... "Mel, přestaň se na ně tak věšet, nech je chvíli vydechnout..." Stála ve dveřích, ruce založené na prsou a navzdory přísnému tónu se laskavě usmívala, v očích se jí vesele jiskřilo. "Mami!" Harry si nemohl pomoct, překonal několika kroky celou místnost a pevně ji objal. Nezdá se mu to? Vážně je tady, s jejími rudými vlasy a zelenýma očima, které po ní zdědil? A proč by se ti to asi mělo zdát?! vysmál se sám sobě vzápětí. Ale na tom už nezáleželo. Věděl jen, jak je hrozně rád, že ji vidí. Poněkud překvapeně se zasmála a poplácala ho po zádech. "Taky tě moc ráda vidím, zlato... A Melody se na vás obzvlášť těšila! Už se moc těší, až pojede za dva měsíce s tebou..." Odtáhla se od syna, zamrkala na něj a za křiku dívenky - "Jóó, jóó" - se Harry a Snape spolu se svými zavazadly vydali nahoru do patra, kde byla ložnice a dva prťavé dětské pokojíčky.

Harry složil kufr v tom svém, posadil se na postel a vjel si rukama do vlasů. Bylo toho na něj nějak moc. Pořád měl dojem, že tohle všechno zná, věděl, že to je jeho život - ale vzpomínky ne a ne přijít. Bylo to tak frustrující! Praštil rukou do polštáře, který měl úhledně načechraný na posteli - a vzápětí tlumeně vyjekl a začal si třít bolavé klouby. To není možné, opravdu...? Chytil mezi prsty obezřetně jeho cíp a nadzvedl jej. Zůstal hledět na dvě knížky. Přitáhl si je na klín. Dějiny čar a kouzel: novodobá historie; přečetl si titul první, tlustější. Druhá byla nenadepsaná, jen černé desky, vlastně spíš sešitek než kniha. Otevřel ji na první straně a zůstal hledět na jedinou větu, naškrábanou inkoustem. Tento deník je majetkem Harryho Potter-Snapea.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 19:56 | Reagovat

ja si píšem denníky od... od 15-ich. nie síce každý deň... niekedy ani každý týždeň - iba vtedy ak za to niečo NAOZAJ stojí, ale píšem. a keď ma potom chytí nostalgia a čítam si to späť, tak sa zasmejem. či už nad tým čo sa udialo alebo ako detinsky som to videla. denníky sú super vec. taký nemý psychológ...
no a čo k poviedke? za prvé: ďakujem že si ju zverejnila tak skoro. už som si myslela že v novom Harryho svete ma nič neprekvapí, ale ten denník na konci mi vyrazil dych. (ako keby ma názov kapitoly dostatočne nevaroval). štylisticky bezchybné - veľmi pekne a pútavo napísané. Som zvedavá aký charakter bude mať Melody :) A aj na celý ten zvyšok, ako bude poviedka pokračovať. Pretože keď si ten debilko  so znamením vysokého elektirckého napätia na čele nič nepametá, tak neviema ako to chceš celé napraviť do normálu. Nie že by som túžila po skorom konci! naopak, veľmi... ale fakt neskutočne veľmi by ma zaujímalo,a ko by CELÝ potter mohol prebieha z takejto perspektívy. Takže ja sa teším na pokračovanie a pevne verím, že ma nenecháš čakať celé mesiace... :D Pozdravujem! Nech sa darí a múza kope!

2 Dee Dee | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 21:40 | Reagovat

[1]:  Zaprvé, děkuji! :) A jinak - narazila jsi nejspíš nevědomky na několik stěžejních bodů, o kterých se právě rozhoduju. Jak to bude s Harrym a Voldemortem? Je jisté, že už není označený jako jemu rovný - koneckonců přepsal minulost. Takže se nutně nabízí otázka kam to bude celé směřovat - a sama si zatím nejsem jistá. Nicméně se pokusím nahrávat a psát co nejrychleji a nejlépe :)

3 Anonymka SS Anonymka SS | Web | 5. ledna 2015 v 22:29 | Reagovat

zajímalo by mě jestli Potterovi někdy měli nějaké panství.. nikdy jsem po tom nepátrala :-D

no a Nosáč mě pobavil :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama