Jing a jang

4. listopadu 2014 v 13:57 | Dee |  Jednorázové originální
Poslední dobou mě dost táhne psaní podobných depresivnoch povídek, tak doufám, že vás tímnějak nepohoršuji... Jde o jednu z těch nejkratších. V téhle jsem chtěla ukázat jak málo někdy stačí, když se člověk rozhoduje mezi dvěmi propastně odlišnými názory. Konec je takto pootevřený záměrně. Obrázek na konci je čistě ilustrační, není nutné ho jakkoliv vztahovat k ději.





Seděla u stolu ve svém pokoji, vyhrnutý rukáv na pravé ruce. Jako zhypnotizovaná koukala na bledé předloktí, křižované několika dávno zahojenými jizvami, sotva viditelnými na neopálené kůži. V očích se jí leskly slzy.

Za jejím levým ramenem stála temná postava se zlomyslným úšklebkem. Chvíli ji sledoval, nasával vlny zoufalství a beznaděje šířící se po místnosti. Potom se sklonil, rty jen několik centimetrů odjejího ucha. Zachvěla se, téměř jako by poznala jeho přítomnost - kdyby to bylo možné... "Tolik ti ublížili..." Každé slovo precizně vyslovené, převalené na jazyku jako klenot. "To nemůžeš zvládnout - tak proč to neskončíš? Jen jednou to zabolí a pak už tě nikdy znovu nic nezraní..."

"Ne, neposlouchej ho!" promluvila naléhavě postava v bílém, splývavém šatu, která se objevila po její pravé ruce. Položila jí ruku na rameno a konejšivě ji pohladila."Pomysli na všechny ty věci, které jsou na životě krásné... Ty je určitě nechceš opustit jen kvůli tomu, že se ti teď nedaří. Byla by škoda toho všeho se vzdát..."

"Bláboly!," vyprskl temný. "Copak je něco krásného na životě, který žiješ? Není o co stát! Kdejaký hříšník v peke by neměnil svůj osud za to, čemu ty říkáš život. Je to pouhé přežívání, lpění na starém a strach z nového, lepšího, ale když se od něj oprostíš..."

"tak se nakonec všechno zúročí, každá slza. Všechno má nějakou příčinu, tvůj smutek jistě není nepodstatný, ale nepoznáš jeho příčinu, pokud to teď vzdáš. Copak to opravdu chceš, opustit všechno, co je ti drahé? Rodinu, přátele..."

V tu chvíli konečně vypadla z letargie. Při zmínce o přátelích se proudy slz, které už téměř vyschly, rozproudily nanovo. "Nemůžu opustit někoho, koho nemám!" zašeptala prázdnému pokoji. A najednou byla rozhodnutá...

měsíc a dívka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama