3 - Nový svět

8. listopadu 2014 v 20:19 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Nová kapitolka... Upletla jsem si na sebe pořádný bič tím, že je Harry teprve ve třetím ročníku - nemohla jsem přijít na žádné pořádné kouzlo jak by mohl Voldemorta zastavit nebo zdržet... Tak snad se vám bude výsledek aspoň trochu líbit



Blížil se večer a čím déle Harry pozoroval způsob života, který mohl být jeho nebýt Voldemorta, tím více si byl jistý svým rozhodnutím. Bylo mu jedno, co by na to řekli jeho přátelé, profesoři, nebo kdokoliv další. Byl to jeho život, který mohl být lepší. Bylo by bláhové zahodit šanci na život bez Dursleyových, nebo ne? Jak se ale začínalo stmívat, najednou jej napadaly další a další trhlinky v jeho plánu. Jak může on, kter dokončil sotva třetí ročník, zachránit své rodiče před největším temným čarodějem této doby? Ani neví, na co má být připraven - připlíží se sem nenápadně? Bude sám? Stihne Harry vůbec zareagovat dříve, než bude po všem? To vše pro něj byla jedna velká neznámá. Jediné, co předpokládal, bylo, že půjde primárně po něm - tedy po jeho mladší verzi. Na tom nakonec vystavěl svůj plán. Celý večer tak strávil v obvacím pokoji, kde James bavil Lily a jejich malého synka různými zábavními kouzly a triky s hůlkou. Když potom Lily zdvihla dítě do náruče a vydala se jej uložit do postýlky, chvíli zůstal a pozoroval Jamese. Ten, s unaveným, ale spokojeným výrazem odhodil hůlku na stolek a natáhl se na gauč. Potom se neviditelný Harry vydal do patra, kde Lily právě ukládala dítě. Dojatě sledoval, jak jej pokládá do postýlky, líbá jej do vlasů... Dole práskly dveře a Harry zpozorněl, popadl hůlku a pevně ji sevřel mezi prsty. Nemohl opustit místnost, prootže ke dveřím už v té chvíli mířila rudovlasá žena. "To je on, Lily! Vezmi Harryho a běžte!," ozval se z přízemí naléhavý výkřik. "Avada Kedavra!" prořízl vzduch chladný, vysoký hlas a chodbu nad schody ozářilo zelené světlo. Lily ztuhla na místě, tvář zkřivenou šokem. Ne, co to děláš, chtěl na ni Harry zakřičet, po tvářích se mu řinuly slzy. Cítil, jak mu naděje na normální život proklouzává mezi prsty. Proč jen nezůstal dole, proč jen nemohl otce zachránit? Lily se konečně vzpamatovala, otočila se a běžela k postýlce, kde sedělo dítě, zvědavě sledující matku. Kroky na schodech ustaly, ve dveřích stála vysoká postava zahalená v černém hábitu. Lily s zastavila před postýlkou a v ochranitelském postoji se otočila ke dveřím. "Ustup, ty hlopá holko, tak uhni!" Neměla hůlku, jednu ruku držela za zády, druhou se snažila natáhnout, aby dosáhla na Harryho. "Ne, Harryho ne, prosím...," vzlykala a zuřivě vrtěla hlavou. Voldemort už zdvihal ruku s hůlkou, když se Harry, strnulý šokem, probral. Nemůže to přece tak nechat! Musí něco dělat... Vybavily se mu všechny vzpomínky na dnešní den, na to, jak skvělý život by jej čekal kdyby jej mohl prožít se svými rodiči a použil první kouzlo, které mu přišlo na jazyk, "Expecto Patronus!" Voldemort i Lily se šokovaně podívali směrem, kde stál, ale emohli jej vidět a než mohli udělat cokoliv dalšího, z jeho hůlky vyskočil veliký, oslnivě bílý jelen a zablokoval černokněžníkovi cestu a výhled na Lily. Ta se otočila a popadla do náruče dítě. "Neee," vykřikl zlostně Voldemort a vyslal vztekle vlnu magie proti patronovi, jehož světlo zakolísalo a zesláblo, ale jelen vytrval. "Směr bezpečí!," vykřikla s prsty obemknutými kolem černého, kulatého knoflíku, ze kterého s Jamesem nechali už před nějakou dobou udělat neautorizované přenášedlo, a oba zmizeli. V tu chvíli se s Harrym zatočil svět. Upadl na zem a přitiskl si ruce na spánky, ve kterch mu začala zběsile bušit krev. Kolem něj se začaly zrychleně promítat obrazy, rychleji a rychleji, nestíhal je všechny vnímat, pevně stiskl víčka, obrazy se však nenechaly odbýt, zamotaly mu hlavu... Co jsem to provedl? byla jeho poslední myšlenka, než ztratil vědomí.

Když opět otevřel oči, ležel v posteli. Kde to jsem? A co tady dělám? Nemohl si na nic vzpomenout.Povlečení i veškeré okolí postele bylo sterilně bílé, a ta vůně dezinfekce... Instinktivně nakrčil nos. A najednou přesně věděl, kde je. Bradavická ošetřovna. "Konečně jsi vzhůru, zlato!," ozval se příjemný ženský hlas a cizí ruka jej pohladila po vlasech. Zamžoural tím směrem. Nezdálo se mu to? Neměl sice na nose své brýle, ale ta spousta temně rudé barvy, ten známýa zároveň cizí hlas... "Mami?," zachraptěl, jeho hlas zněl jako by jej několik dní nepoužíval. "Jistě, hlupáčku," zasmála se a pohodila hlavou. "Měli jsme o tebe tolik strach. Byl jsi v bezvědomí skoro týden!" "Jakto?" Harryho začínala třeštit hlava. Všechno v jeho okolí mu připadalo tak známé a současně tak jiné. "Doufala jsem, že mi to řekneš ty... Našli tě na pozemcích, kousek za Hagridovou boudou... Madam Pomfreyová nám řekla, že ses asi praštil do hlavy." Jen něco zamručel. Jakoby se to všechno stalo strašně dávno, začaly k němu z mlhy přicházet obrazy. Mrtví rodiče, dva kamarádi, obraceč času... Všechno to ale bylo jaksi vybledlé, zamlžené. Neměl vzpomínky za co uchopit, kdykoliv se o to pokusil, ustoupily ještě dál do mlhy. Měl ale silný pocit, že něco takového by se dříve nestalo... "Nepamatuju si to," odpověděl suše. "Neboj, Harry, vzpomínky se ti určitě vrátí... Dej tomu čas, madam Pomfreyová se o tebe postará, nebo tě vezmeme domů a Sev už něco vymyslí, uvidíš..." Harry mechanicky přikývl, aniž by si uvědomil, co vlastně řekla. Až o chvíli později se zarazil a ztuhl. Řekla vážně...? Z údivu jej vytrhlo otevření dveří, ve kterých stál vysoký muž s tmavými vlasy rámujícími nezdravě bledý obličej a s rukama založenýma na prsou. Severus Snape. To jméno jako transparent blikalo v Harryho mysli spolu s rozporuplnými pocity. Na jedné straně netopýr, slizký bastard. Na druhé laskavý muž, téměř otec... Jen na něj beze slov zíral. "Seve!," usmála se na něj nadšeně Lily, vykročila k němu a objala jej. Jeho rty se zkřivily do váhavého úsměvu, obtočil jí ruku kolem pasu a zabořil na okamžik křivý nos do jejích nespoutaných vlasů. "Poppy mi vzkázala, že ses probral... Jak jsi na tom?" obrátil se potom na Harryho. Ten jen zíral a mlčel. Nevěděl, co si má myslet, emoce zuřivě vířily a přebíjely se, zanechávaly ho v čím dál větším zmatku. Nakonec se jen s tichým zaúpěním zabořil hlouběji do polštáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 23:27 | Reagovat

??????? že čooooo ??????? :D hell yeah! tak toto je originálne ako ešte nič čo som čitala! Severus???? omg! čo všetko sa ešte zmenilo? :D

2 Anonymka SS Anonymka SS | 5. ledna 2015 v 20:10 | Reagovat

jaj tak to je síla :-D hehe Harry Harry tos zas podělal a teď máš Snapea za otčíma :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama