Opava Cantat

15. listopadu 2014 v 12:26 | Dee |  Jednorázové originální
Tolik času stráveného zpíváním a sledováním ostatních sborů se nejspíš musí někde projevit... Dost to sice neodpovídá realitě, ale líbí se mi představa, že by to tak být mohlo... :)


Velký sál plný lidí, velké křišťálové lustry se stovkami žároviček ve tvaru svící ozařují každičký kout. Každá židle je obsazená, sálem se nesou desítky, možná stovky navzájem se překřikujících hlasů. Lidé se nedočkavě vrtí na svých místech, kdy už to bude, mají zpoždění, snad nějaký technický problém? Několik netrpělivých diváků se dokonce zvedlo, odešlo. Co může trvat tak dlouho, další už tu měli dávno být... Konečně! Před praktikáble nachystané na vyvýšeném pódiu se postaví usměvavá slečna v krátké sukni - moderátorka, která je provází dnešním odpolednem. "Omlouváme se za krátké zdržení," promlouvá do mikrofonu, "ale teď už pojďme přivítat tady na pódiu, další sbor, který k nám přijel až z ...". Začala popisovat a vypočítávat historii a úspěchy tělesa, ale nikdo ji už neposlouchal. Pozornost všech lidí v sále upoutala zdánlivě nekonečná řada mladých lidí, kteří se začali řadit na dřevěných stupních. Všichni ve stejných šatech, a přesto každý jiný. Každého v sále upoutá někdo jiný. "Podívej na tu holku s červenými vlasy," šťouchla jedna dívka do své kamarádky, "a ta náušnice, fakt dobrý!" Jinde se zase postarší paní rozplývala nad mužskou částí sboru - "tak slušně a milevypadající chlapci, hlavně v těch košilích, že ano? To můj vnuk..." V tu chvíli už na jeviště nastoupil celý sbor, desítky mladých lidí i se sbormistryní. Lidé si ještě chvíli cosi mumlali mezi sebou, ale postupně utichali, až se v sálu rozhostilo ticho, do kterého zazněl akord jemně zahraný naklavír. Mávnutí rukou... a sbor začal zpívat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama