10 - To to pěkně začíná

9. prosince 2014 v 19:35 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsala - byla jsem teď pár dní mimo počítač... Ale určitě to zase napravím.


"Tak, a jsme na místě," promluvil Brumbál spokojeně a Harry si až v tu chvíli uvědomil, že zavřel oči, víčka pevně přitisklá k sobě. Stísněný pocit, způsobený těsným kontaktem tolika lidí zmizel, ale on stále držel oči zavřené. "No tak, podívej se, není to tak hrozný...," špitl mu do ucha tichý hlásek. Melody, jeho zlatíčko. Jako by si chtěla spravit reputaci, vzápětí ucítil ostré dloubnutí do boku, až vyjeknul a konečně prudce otevřel oči, jen aby se po ní mohl ohnat. Samozřejmě - uskočila, potvůrka, spokojená, že dosáhla svého!

Stáli s hromadou kufrů a tašek v obrovské hale. Přes celou jednu stěnu se táhly těžké, tmavo modré, sametové závěsy. Protější stěna byla pokrytá vysokými, vitrážovými okny a ze stropu visel těžký, křišťálový lustr. Před nimi bylo několikero zavřench dveří a jedny široké schody, potažené těžkým rudým kobercem vedoucí do jednoho z vyšších pater. A z těchto schodů na ně shlížel dolů muž, který když je poznal, rozběhl se dolů. Bral schody po několika a za chvíli už tiskl Lily v náručí. "Lily! Rád tě zase vidím!," vykřikl nahlas. Harry se jen beze slova podíval na Severuse. Ten zuřil. Na první pohled sice vypadal stále stejně klidně jako kdykoliv jindy, ale pozorný pozorovatel si mohl všimnout pevně stisknutých zubů a studeného, přímo vražedného pohledu, který mu koukal z očí. Když neznámý muž konečně Lily pustil, rozhlédl se po hale a jeho pohled se zarazil na Harrym, oči se mu rozzářily a vrhl se k chlapci. "Harry! Tak rád tě konečně poznávám. Jsi celý James..." Pokusil se jej také obejmout, ale Harry začal od něj pomalu couvat, zoufalý pohled upřený na Severuse. Prosím, pomoz mi, prosil jej vyděšenýma očima. Jejich pohledy se setkaly, černé oči chápavě objaly ty zelené. "To už by snad stačilo, Blacku!," vykročil směrem k nim, černý plášť vlající za ním, výhružně. Black se zarazil a otočil se na Snapea, tvář zkřivenou vztekem. "Snape, mám právo seznámit se s Jamesovým synem. A ty mi v tom nezabráníš!"

"Ale no tak, chlapci...," přerušil počínající šarvátku Brumbálův srdečný hlas. Stařec prošelmezi nimi a vystoupal několik schodů vzhůru, než se znovu otošil a s veselým jiskřením v očích dodal: "Měli byste se naučit spolu vycházet, když budete nějakou dobu žít pod jednou střechou." Oba šokovaně zalapali po dechu a s vevěřícnými výrazy se otočili na ředitele, Black měl ústa dokořán v přitroublém výrazu. "No tak pojďte, ukážu vám vaše pokoje," pokynul potom Severusovi, Harrymu, Lily a Melody. Všichni čtyři se chopili svých zavazadel a následovali jej vzhůru.

O dvě patra a čtyři odpočívadla výše konečně opustili široké, honosě působící schodiště lemované portréty, které si je některé s nevolí a jiné se zaujetím prohlížely. Nato jim Brumbál ukázal rameno chodby, ve kterém byly dvoje dveře. "Tady budeš bydlet ty a Lily, Severusi," mávl rukou ke dveřím, které byly dál, "a vedle vás jsme se rozhodli ubytovat Melody." Dívka se nervózně podívala po rodičích, i když se jí zjevně ulevilo, že bude na tomto neznámém místě blízko nich. "Počkat...," ozvala se ale Lily ostražitě, "a co Harry, ten bude bydlet kde?" Všichni čtyři se na Brumbála otočili - Harry nervózně, Melody vylekaně, Lily pobouřeně a Severus výhružně. Ředitel se ale, jako obvykle, jen tiše uchechtl. "Ach, o Harryho si nedělejte starosti... Bohužel, jak jsem již zmínil, používáme tento dům jako sídlo a azyl pro nejrůznější lidi, a bohužel si nemůžeme dovolit ubytovat Harryho ve vlastní ložnici. Bude ubytován jen o patro výše - koneckonců, pokud půjdete se mnou, sami uvidíte..."

Zdálo se, že všechny jeho odpověď dostatečně uspokojila - kromě samotného Harryho. Neušly mu drobné náznaky ani podezřelé uspokojení, které přímo sršelo z hlasu starého muže - a stejně tak si byl až příliš dobře vědom, že ho ředitel nemá rád. Proto byl celou cestu do třetího patra sevřený obavami a úzkostí. Konečně dospěli až ke dveřím, před kterými se Brumbál vítězoslavně zastavil. "Tvůj pokoj," ukázal na ně a na Harryho se zářivě usmál. Tomu se udělalo až nevolno - tohle prostě nebylo normální, muselo v tom být něco víc... To už ale ředitel stiskl kliku a dveře otevřel. Dívali se do krásného pokoje, s výhledem na prázdné, ale přesto malebné náměstí. Stěny byly světle zelené, na lustru viselo krásně zdobené stínítko, podlahu pokýval temně zelený, chlupatý koberec. Kromě stolu s skříně byly v pokoji už jen dvě postele, vyřezané z tmavého dřeva a s tmavě zelenými pokrývkami se stříbrnými výšivkami. Pokoj jako takový by byl dokonalý - až na to, že na jedné z postelí už někdo seděl.

"Necháme tě teď tady, aby ses zabydlel," pošťouchl stařec Harryho dovnitř do místnosti, když viděl, že sám se k tomu moc nemá. Vzápětí mu dveřmi prostrčil kufr a zabouchl je mezi nimi. "Nechme chlapce, ať si popovídají," slyšel ještě Harry jeho vzdalující se hlas a vzápětí kroky po schodech. Stále ještě mírně šokovaně hleděl na Nevilla Longbottoma, který mu pohled neméně překvapeně oplácel. "No nazdar!," vydechl a jak široký tak dlouhý padl na postel, obličej zabořil do saténového polštáře a zaúpěl. To ty prázdniny pěkně začínaly..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonymka SS Anonymka SS | 7. ledna 2015 v 7:26 | Reagovat

haha "no nazdar" to sedí :-D

ale Sirius je pěkné překvapení, jak to že nezná Harryho?  
A ten Brumbál.. co mi na něm jenom nesedí? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama