12 - Třikrát ne

18. prosince 2014 v 20:15 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Ještě jednou se omlouvám za prodlevy, asi tak do pondělí se pravděpodobně zase odmlčím, potom uvidíme jak přes svátky...
Jinak vám s potěšením ve vyšetřené chvilce přináším další kapitolku... Co myslíte, že bude Dafné od Harryho chtít? :)

Když Harry konečně sešel ze schodů, všichni ostatní na něj už čekali. U stolu v jídelně seděli Longbottom a Greengrassová. Ti dva vypadali vážně komicky, jak po sobě stříleli pohledy a snažili se působit co nejméně nápadně. Neville po zmijozelce pokukoval zvědavě, ona na něj se dívala vesměs znechuceně. Nad stolem se v hvězdičkovém hábitu tyčil Brumbál. Když Harry vešel, všechny tři páry očí se upřely na něj. "Á, tady tě máme, chlapče," zatrylkoval Brumbál nadšeně, "prosím, posaď se." Mávl rukou na třetí volnou židli a počkal, dokud Harry neuposlechl. Podíval se na své dva spolužáky a když zachytil Dafnéin zkoumavý pohled, ušklíbl se na ni. Přes veškerou neochotu být v jedné místnosti s Brumbálem a jeho miláčkem Longbottomem musel uznat, že je zvědavý, co jim ředitel chce k nastálé situaci říct. A ten na sebe nenechal dlouho čekat. "Všichni tři víte, proč tady jste," začal na svůj vkus vážně Brumbál s pohledem upřeným na Nevilla - jak taky jinak! "Vzhledem k tomu, že znění věštby je značně nejasné-" Najednou! měl chuť se ozvat Harry. Po celé ty roky proklamování Nevilla Longbottoma jako zachránce kouzelnického světa - a předtím prý i Harryho - mu starcova slova přišla ubohá. Alibistické zakrývání vlastních chyb - jak příhodné pro někoho, kdo je označován za největšího čaroděje této éry! "-tak jsme se rozhodli učinit jisté kroky, abychom zabránili možným omylům." Na chvíli se odmlčel a nic nemohlo Harryho překvapit více, než když se ozvala Dafné. "Proč zrovna teď? A proč i já? Všichni víme, že tady nemám co dělat...Já proti němu ani bojovat nechci," odmlčela se a vyzývavě se podívala na Brumbála. Ten jí pohled chvíli opětoval, než si rozmyslel vhodnou odpověď. Potom pokýval moudře hlavou. "Ale vy nemáte na výběr, slečno Greengrassová... Nikdo z nás nemá. Existuje třiatřiceti procentní šance, že ten, kdo jednou porazí Voldemorta, jste vy." Ignoroval, jak se všichni tři při jeho jménu nervózně ošili a pokračoval dál. "Pokud by se to naplnilo, ležel by na vás osud nejen kouzelnického, ale i mudlovského světa. A v takovém případě je nutné... obětovat své zájmy pro zájmy většiny." Když se ostře nadechla, odmítavě mávl rukou. "Ne, teď na to není čas," utnul počátek jakékoliv možné debaty hned v zárodku. "Zítra v půl sedmé ráno budete nachystaní v tělocvičně. Pokud má jeden z vás skutečně mít tu šanci, musíte začít trénovat. O to se postará Sirius. Tohle je jeho dům a velice ochotně mi nabídl své služby. No, a potom posoudíme, který z vás je ten Vyvolený..." Odlepil pohled z nervózně se krčícího Nevilla a přejel jím všechny tři. Po veselých jiskřičkách nebylo ani stopy, modré duhovky byly chladné jako led. "Doporučuji vám jít brzy spát, čeká vás zítra mnoho práce," oznámil jim nakonec ledabyle, než vyšelze dveří. Zanechal za sebou tři šokované děti.

Ještě několik minut po Brumbálově odchodu zůstali všichni tři sedět s šokem vepsaným do tváří, zírající na stále ještě pootevřené dveře. Jako první se zvedla Dafné. "Tohle nebudu snášet," prskla rozčíleně a vyběhla ze dveří. Harry jen protočil oči v sloup. Jako by takhle mohla něčeho dosáhnout - skoro to vypadá, jako by ani nebyla ze Zmijozelu, napadlo jej. Také se zvedl a beze slova opustil místnost, cítíce Longbottomův upřený pohled v zádech. Měl v plánu zajít za Severusem. Věděl, že pokud se mu u někoho dostane zastání a pochopení, bude to buď jeho matka nebo právě Severus. Očividně mu ale štěstí nepřálo. Sotva ušel pár kroků směrem ke schodišti, ozvalo se žoviální "Harry!" a najednou ho kdosi mačkal v objetí. Ztuhle stál na místě a snažil se pohnout hlavou natolik, aby poznal, kdo se to na něj vrhl - třebaže měl jisté tušení. No jistě, Black! Prudce se vzepřel proti jeho tělu, až jej muž konečně pustil a ustoupil. Shlížel na něj se směsicí radosti, entuziasmu a ublížení. "Tak rád tě vidím konečně o samotě, Harry... Konečně mezi námi nestojí ten netopýr a můžeme si promluvit!" Natáhl ruku k jeho rameni, ale Harry couvl o krok zpátky. "Promiňte, ale neznám vás - těžko si máme o čem povídat," odtušil a ještě dodal, "a opravdu bych ocenil, kdybyste se o mém otci vyjadřoval slušněji." Konečně se zdálo, že to Blackovi začíná docházet. Pobledl a ruku stáhl zpět k tělu. "Otci? Tvůj otec není tenhle umaštěnec, tvůj otec je přece James..." Harry se na něj jen unaveně podíval. Jako by pro dnešek neměl všeho dost - a to je teprve dopoledne! "Jamese si nepamatuju. Je mým biologickým otcem, ale nic jiného pro mne neznamená. Je mi líto." A s těmi slovy prošel okolo muže, nechal ho stát v hale a začal stoupat nahoru po schodech. Když se v odpočívadle otočil, zachytil na sobě nevěřícký pohled oříškových očí.

"O co tomu pomatenému starci jde?!" Harry seděl v křesle v prostorném apatrmá, které bylo přiděleno jeho rodičům, a díval se na Severuse, který rozčíleně pochodoval po pokoji s rukama založenýma za zády. Před chvílí mu vyložil Brumbálův plán a teď sledoval, jak se snaží ovládnout hněv, který se čím dál jasněji dral na povrch. "Nejdříve nás tady zavře bez jediného slova a teď vás tři chce vycvičit - a na co? Abyste mu mohli posloužit jako zbraň, až se mu to bude hodit!" Zastavil se u okna, dlaněmi se zavřel o parapet, prsty zaryl do okrajů, až mu zbělěly klouby. Zavřel oči. Harry ho ještě nikdy neviděl v takovém stavu, tak nekontrolovaného. Byl zvyklý, že jeho otec je vždy klidný, chladný, vyrovnaný - a byl udivený, když viděl, že ho takto z míry vyvedl on. Starost o něj. Když Severus opět otevřel oči, byly opět klidné, chladné. Vražedné blesky byly potlačené. Otočil se na Harryho, stále ještě sedícího v křesle. Čerň jemně pohladila zeleň, konejšila. "Já i tvá matka jsme tu pro tebe," řekl tiše. "Nedovolím, aby se ti něco stalo..." A Harry mu věřil.

Když nastala doba oběda, úmyslně ignoroval volání, které se neslo celým domem a zůstal ležet na břiše na své posteli, před sebou otevřenou knížku. Ne že by skutečně četl, ale věděl, že na tomto místě je veškeré soukromí jen iluze. Místo toho, aby vnímal text o obranných kouzlech pro pokročilé, nechal svou mysl, aby se zatoulala dál. Sirius Black. Pro něj jedna velká neznámá. Proč tomu muži na něm tolik záleželo, co měl proti Snapeovi? A proč se zdál tolik zraněný pravdou o Harryho vztahu k jeho biologickému otci? Bylo zvláštní, jestli vůbec očekával něco jiného - koneckonců jestliže si Harry nepamatuje většinu věcí z doby vzdálenější než dva dny, jak by si mohl pamatovat Jamese Pottera, i kdyby tomu nebylo už více než třináct let, kdy zemřel? Byla to pro něj záhada - ale její řešení musel odložit. Na dveře jeho pokoje kdosi klepal. Neochotně se převalil na posteli, nenápadně si urovnal oblečení, aby vše vypadalo tak, jak má. Potom pohled stočil zpět ke knize a zvýšeným hlasem, aby byl slyšet až za dveře, zavolal: "Dále!" Dveře klaply. "Neruším?," ozval se dívčí hlas a Harry se překvapeně otočil. Na prahu nervózně přešlápla Dafné Greengrassová.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anonymka SS Anonymka SS | 7. ledna 2015 v 13:58 | Reagovat

Brumbál je teda poděs... Black to je teda záhada, kde se skrýval, že o něm Harry celou dobu nevěděl? Byl zavřený v Azkabanu jako v knize? a Dafne to je teda rozmazlená holka, co asi tak může chtít?

2 Dee Dee | Web | 7. ledna 2015 v 16:33 | Reagovat

No, s tím Blackem to máš tak. Přestože se o Voldemortovi nějakou dobu neslyšelo, tak Lily, Severus, Harry a později i Melody museli žít v zabepečeném domě - o kterém nevěděl téměř nikdo, už proto, že jednou už podobné zabezpečení selhalo. A navíc - Snape. Dovedeš si dovolit, že by k sobě nadšeně zval Siriuse na návštěvu? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama