13 - Je to rebel!

22. prosince 2014 v 12:50 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Víte co mi udělalo hroznou radost? Včera, u koukání na Pyšnou princeznu (sice jsem ji viděla tak po milionté, ale některé pohádky se neomrzí...) - nebo spíš u těch nekonečných reklam - jsem konečně vymyslela, jak bude tahle povídka pokračovat! Tak se rozhodně těšte, prootže máte na co :)



Chvíli se navzájem měřili pohledem. Nevypadala, že by chtěla odejít, a tak Harry nakonec ledabyle pokrčil rameny. "Co potřebuješ?," zeptal se chladně, ale poměrně zdvořile. Zřetelně se uvolnila, zavřela za sebou dveře a posadila se na Nevillovu vzorně ustlanou postel. Třeba mu ji chodí upravovat ta jeho babička, pomyslel si Harry a kdoví proč mu ta myšlenka o něco zvedla náladu. Když Dafné dlouho nic neříkala, už se chtěl otočit zpět ke knize - ale ona ho zarazila. "Chci odsud utéct," oznámila mu věcně, "a vím, že ty tady taky nechceš být. Dokonce ani LOngbottom není tak pitomý. Všichni tři víme, o co tady v té hře jde." Ano. V tom se nemýlila. Brumbálovi šlo jen o moc, o kontrolu. Longbottoma měl jistého, byl příliš slabý, aby se mu vzepřel sám, příliš Nebelvír aby to udělal. Ale on a Dafné... Byli pro Brumbála nebezpeční. Dokud si nebyl jistý, kdo z nich je ten vyvolený, který má být jediným, kdo má dost síly, aby porazil Pána zla, nemohl riskovat, že se kdokoliv z nich odkloní od něj. I neuralita byla moc nebezpečná. Ale neuvědomoval si, že na některé věci je už příliš pozdě. "Nejde to," odvrátil se od ní. I kdyby byla nějaká cesta, jak se odsud dostat, co by dělali? Jak by tam venku přežili sami? On sice znal poměrně dost kouzel nad rámec výuky, ale Greengrassová byla vždy jen lehce nadprůměrnou studentkou a LOngbottom... co se týče kouzlení byl žalostný. A dokonce i kdyby vyřešili tento problém - copak mohl odejít a nechat tady rodiče a sestru, svou rodinu, jediné lidi, které miloval, kteří mu rozuměli, nechat je napospas Brumbálovi a jeho pletichám? Věřil sice, že Severus a jeho matka byli více než schopní zařídit se podle sebe, ale malá Melody... je tak snadno zmaipulovatelná, tak důvěřivá... Matka často říkala, že bude první v jejich rodině, kdo se dostane do Mrzimoru, i když Severus a Harry se klonili spíše k Havraspáru. Přes všechnu svou nevinnost a důvěřivost to dívence přece jen pořádně pálilo! Ale na tom nesejde, stejně není žádná cesta, jak se dostat ven. Střelil pohledem po dívce, která vypadala, že bojuje sama se sebou. Nejspíš neví, jestli mi má věřit, možná je na mě naštvaná, že jsem jí nepadl k nohám za její geniální nápad, ušklíbl se Harry. "Vím, jak bychom se odsud mohli dostat," vyhrkla však najednou a Harrymu ztuhl úšklebek na rtech.

"Cos to řekla?," zeptal se tiše po několika vteřinách ticha, kdy na ni jen tiše hleděl. "Už jsem byla venku, vzpomínáš?," ušklíbla se na něj domýšlivě a pohodila vlasy barvy mahagonu. "A docela dost dlouho, abych to tu obhlédla. Věř mi. Vím, kde se tenhle dům nachází a vím, kam jít, až se dostaneme ven, abychom byli v bezpečí. Máme nedaleko odsud byt. Asi čtyři bloky, abych byla přesná. Je pod tolika ochrannými kouzly, že se nám nemůže nic stát - a budeme mít dost času naplánovat, co uděláme. Ovšem, jestli bys raději seděl tady a tančil jak Brumbál píská...," pokrčila rameny a začala se zvedat k odchodu. "Počkej," zarazil ji Harry a mávl rukou k posteli. "Zajímala by mě jedna věc. Když máš tak geniální plán... proč jsi ještě tady?," zamračil se na ni. I kdyby bylo v povaze zmijozelů pomáhat přátelům... oni dva přeci nebyli přátelé, a pokud se nemýlil - což se nestávalo často - tak s Longbottomem na tom nebyla o nic lépe než on, a ostatně celý Zmijozel. Přes tvář jí přejel stín nevole. "Sama na to nestačím," přiznala znechuceně. "Dostat se ven, teď, když už čekají, že bychom to mohli udělat, bude těžké. Mají u dveří postavenou stráž... A předtím mě jednoduše chytili moc brzy, byla jsem vyvedená z míry." Chvíli oba mlčeli. "Tak co," prolomila ticho po chvíli a s nadějí se na něj zadívala, "jdeš do toho se mnou?"

"Hej, Longbottome!," slyšel Harry volat Dafné na schodišti a napružil se. Nemohl stále uvěřit, že s tím šíleným plánem souhlasil. O chvíli později už slyšel dvoje kroky dusající po schodech, hlučný hovor. "...no a napadlo mě, že bys mi mohl pomoct s bylinkami, profesorka Prýtová si tě pořád chválí.," štěbetala neúnavně Dafné. Neville cosi zamručel, a najednou Harry zachytil signál. "Teď," špitla Dafné směrem k výklenku vedle schodů, kde se krčil a on vyskočil ven, přiskočil k Longbottomovi a přitiskl mu pšičku hůlky pod bradu. Periferním viděním postřehl, že Dafné udělala totéž na druhé straně. Neville vykvikl jako vyděšený čuník, dokud mu dívka nezašeptala do ucha: "Ani muk a nic se ti nestane." Spolu s nebelvírem, který byl bílý jako křída a nohy se mu třásly jako rosol, došli až do jejich pokoje. Tam ho Dafné přinutila sednout si na postel a stále mu držela hůlku pod krkem, zatímco Harry zamkl dveře. "Ševellisimo," seslal potom tiše kouzlo, které ho naučil Severus. V duchu mu poděkoval. Jednoduché, ale efektivní. I Greengrassová už přestala mířil hůlkou na třesoucího se chlapce a o pár kroků ustoupila, hůlku stále v ruce. Podívali se na sebe. "Vážně s sebou chceš brát takového zbabělce?," zeptal se jí Harry pochybovačně. Přikývla. "No tak mu to vysvětli," ušklíbl se na ni a se založenýma rukama poslouchal, jak mu líčí svůj plán.

Když domluvila, nastalo ticho. Neville se díval z jednoho na druhého, tvář se mu až podezřele rozjasnila nadějí. Už už se nadechoval, vypadal, že chce něco říct - a najednou jakoby celý povadl. "Nemůžu," špitl tichounce. "Proč ne?," utrhla se na něj Dafné a založila si ruce na prsou podobně jako předtím Harry. "To se tolik bojíš postavit Brumbálovi?" Růžolící chlapec jen zavrtěl hlavou a něco nesrozumitelně zamumlal. "Prosím?," pozdvihla Dafné rozčíleně hlas. "Babička by mě zabila...," zopakoval Neville, do tváří se mu nahrnula krev. Dafné vypadala, jako by měla chuť ho něčím praštit, ale Harry jen zavrtěl hlavou a ona se stáhla. "Možná," promluvil tiše, "by na tebe byla naopak hrdá za to, že uděláš, co si ty myslíš, že je správné, a ne to, co ti diktují ostatní." Opět nastalo ticho, Harrymu se skoro zdálo, že slyší šrotovat kolečka uvnitř Longbottomovy hlavy. Když opět promluvil, vypadal odhodlaně. "Kdy to chcete udělat?," zeptal se jich a Harry cítil, jak mu rty proti jeho vůli roztahuje úsměv - stejný, který viděl na tváři Dafné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rainy Rainy | Web | 28. prosince 2014 v 9:29 | Reagovat

Já nevím. O Daphne obecně nemám moc dobré mínění a z toho, co zatím víme o Brumbálovi, by mě ani nepřekvapilo, kdyby ji k tomu útěku navedl on, aby pak Harryho mohl slavnostně chytit a třeba mu za to v září ještě strhnout body... Něco jako: "a dříve, než začne zařazování, mám tady jednu neodkladnou záležitost..."
Dobře, to přeháním, já vím. Ale já mám prostě jen radost, že jsem po dlouhé době našla zajímavou fanfiction, která mě doslova a do písmene naprosto nadchla. Z toho, co jsem od tebe zatím četla, považuju Návrat v čase jednoznačně za nejlepší. Nevím, možná je to mou posedlostí povídkami, kde se cestuje časem nebo mou hlubokou nenávistí k Brumbálovi (díky ti!!), ale v každém případě... se mi tvá povídka vážně líbí. Slupla jsem jí během dnešního rána a už teď, hned po dočtení, se nemůžu dočkat pokračování.
jsem ráda, že jsem to na začátku nevzdala... Trochu mi totiž vadil fakt, že obracečem času se nedá cestovat do minulosti vzdálené více, než několik hodin, ale ona je to obecně tak málo rozšířená informace, že spoustě lidem jednoduše uniká. :) Co naplat.
Doufám, že si užíváš prázdnin a že si v brzké době najdeš chvilku času na psaní. Jsem vážně zvědavá jak jim ten jejich "velký plán" vyjde, nebo nevyjde. :)

2 Anonymka SS Anonymka SS | 7. ledna 2015 v 14:05 | Reagovat

To jsem zvědavá co se jim přitom útěku stane, protože jakmile je v tom Harry. vždycky se něco semele a teď má k sobě ještě chodící katastrofu Nevilla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama