Místo, které miluješ

9. prosince 2014 v 20:55 | Dee |  Writing Challenge
Konečně jsem se dostala i k tomuhle! Ale zase bylo hrozně těžké se rozhodnout, o jakém místě mám napsat - většinou mám vztah k různým místům podle toho, co se mi na nich pěkného nebo nepěkného událo... Pak jsem si ale vzpomněla na jeden moc pěkný den v létě - a hned bylo vystaráno! :) Tak pěkné počtení - a až bude zase hezky, vážně doporučuji zvednout se od počítače, knížek, dát si chvíli volno od každodenního stresu a starostí a zkusit si najít místo, které by na vás působilo podobně... A zatím - mám vás ráda!
PS - omlouvám se, že to není moc dlouhé, ale myslím, že jsem do toho dala vše, co jsem vám chtěla předat - a snad to tak bude stačit i vám


Den první: Místo, které miluješ

Nechodím tam moc často, ale přesto by se dalo říct, že pokud mám označit nějaké místo za své nejoblíbenější, bylo by to tohle. Představte si kopec - kopec mezi dvěma vesnicemi, pokrytý dlouhými lány pole, ze kterých trčí jen dva malé remízky. Vede k nim polní cesta, dost široká, aby po ní mohli jít tři lidé vedle sebe, ale zároveň dost křivolaká a strmá, jedna díra vedle druhé, tu zase kameny a spadané větve, případně ovoce popadané z třešní, které lemují většinu této cesty. A vy stojíte až na samotném vrcholu kopce. Je léto, všude kolem vás se tyčí metr, možná i více, vysoké klasy obilí. Už jsou téměř zralé, postupně se zbarvují dozlatova. Přes ně můžete vidět dolů - na obě zmíněné vesnice, na město, na silnici, po které se pohybují mrňavá autíčka. Jelikož na nebi paří slunce, občas zahlédnete odlesk jeho paprsků na okýnku nebo na kapotě některého z nich. Je horko, nikde v blízkosti není pořádný stín a jediné, co vás může ochladit, je slabý vánek, který rozechvívá obilné klasy. Dojdete až na vrchol, v tomto počasí zde mnoho lidí nepotkáte - je horko, kromě páru nadšených cyklistů, případně psů venčících své páníčky jsou všichni zalezlí někde v chladu. A pak - ta nejlepší část. Naznak si lehnete do obilí. Chvíli vás bude nepříjemně píchat do zad, sem tam vás něco zašimrá, ale nenecháte se odradit a po chvíli se už cítíte stejně pohodlně, jako doma, ve vaší posteli. Nad vámi po něbi plynou zřídkavé mraky, občas zahlédnete přeletět zpěvavého ptáčka. A potom zavřete oči, necháte paprsky slunce hladit vaši tvář - a je vám krásně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 R.B. R.B. | 13. prosince 2014 v 15:05 | Reagovat

Nádherné! Nejradši bych hned vyběhl ven... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama