Postavit se strachu

20. prosince 2014 v 13:37 | Dee |  Writing Challenge
Postavit se strachu

To asi není zrovna nejlepší téma na posledních pár dnů před tolik očekávanými Vánocemi, viďte? Ale výzva je výzva, tak se alespoň pokusím o co nejoptimističtější pojetí :). No a dlouhé taky moc ne, ale i tak vám přeji pěkné počtení...



Sedí u stolu a kouká upřeně na druhou stranu pokoje, odkud jí pohled oplácí on. Zlomyslně se ušklíbne. Vybral si dobré místo jen co je pravda, hned vedle dveří. Jen při pomyšlení na to, že by kolem něj měla projít jí přejíždí mráz po zádech. Líně se pohne, jen pár kroků, a ona jej ustrašeně sleduje. Ví, že nemá cenu křičet, je sama doma - nikdo by nepřišel, nikdo by ji neslyšel. Je v tom sama. I s židlí se o několik dalších centimetrů odsune, až narazí do okenního parapetu. Nedovolí si ani otočit se, jako by byl jejich oční kontakt životně důležitý. Okno stejně jako úniková cesta nepřipadá v úvahu. Je v druhém patře, skočit dolů nepřipadá v úvahu. A on stále čeká u dveří, tiše, trpělivě na mě hledí. Cítí, jak se jí beze slov vysmívá - jednou budeš muset jít, já tu budu pořád. Budu čekat... Nervózně polkla. Měřila očima vzdálenost - jak dlouho by jí trvalo dostat se ke dveřím? A jakou šanci by měla dostat se ven včas? Nevím. Ještě chvíli seděla, srdce v hrudi jí tlouklo čím dál splašeněji. Pohár její trpělivosti pomalu přetékal - a najednou, jako by se převrhl. Vyskočila ze židle a rychle vyběhla ze dveří, sledována malým pavoučkem houpajícím se vedle dveří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama