Věci, které ti neřeknu

9. prosince 2014 v 21:16 | Dee |  Jednorázové originální
Opět máme velice zajímavé téma týdne - "Co bych řekl(a), ale nemůžu" . Musím přiznat, že v tom jsem se dost shlédla...


Existuje tolik frází, běžně rozhazovaných lidmi na všechny strany, bez sebemenšího náznaku citu, často řečené jen v žertu. A přitom - co bych dala za to, moci je říct právě Tobě?

Máš pěkné oči... Jak ráda bych ti to jednou řekla. Chtěla bych vidět tvou tvář, překvapeně by ses na mě podíval. Možná bys mi nevěřil - a nebo bys mi poděkoval, možná oplatil kompliment jiným. Potom bychom se na sebe oba rozpačitě dívali, já bych pravděpodobně zrudla a ty by ses mi smál - nebo by ses mi vysmál rovnou, pro mou dětinskost a melancholičnost?
Nesouhlasím s tebou. Ne, to ti neřeknu nikdy. Copak jde nesouhlasit s někým, kdo je tak dokonalý, kdo má vždy pravdu, ke komu tolik vzhlížím? A i kdybych s tebou nesouhlasila - nemohla bych ti to říct. Nemohla, protože vím, že nakonec bys mě stejně přesvědčil, téměř u čehokoliv. Nebo se možná bojím, že bys mě potom měl méně rád... A záleží na tom vůbec?
Ale já to chci jinak! Stálo by mi to za riziko, že se vše pokazí a ty mi to budeš dlouho vyčítat? Ne, já nejsem typ, který by něco vedl nebo organizoval. Radši se přizpůsobím - a navíc, kdy naposledy jsi navrhl něco, co by se mi příčilo, něco, co bych změnila? Každou chvíli, každou minutu hýčkám v srdci - proč vůbec něco měnit...
Vezmi mě za ruku. To zní jako dost strohý příkaz, viď? Takže opět nic pro mě. Chtěla bych, abys to jednou udělal kvůli tomu, že ty chceš; kvůli tomu, že to jsem zrovna já; možná kvůli síle okamžiku - ale rozhodně ne proto, aby ses pokusil splnit nějaké mé pošetilé přání.
Obejmi mne... V objetí se nachází jistá intimnost, důvěra, ale také ohromná úleva a pocit sounáležitosti. Byla bych šťastná, kdybys sám od sebe poznal, kdy potřebuji obejmout, ne abych si o tvou útěchu musela říkat... a aby ses mi vysmál kvůli mé pošetilosti.
Musíš! S přáteli se musí zacházet jako s pískem na dlani - když příliš stisknete, ztratí se. A přestože mě to někdy tolik bolí, nikdy tě nechci omezovat - i kdyby mě to mělo bolet sebevíc.
Miluju tě... Slůvka, která si už od dávných časů vyměňují dívky s chlapci, ženy s muži. Fráze, která v dnešní době pro některé ztrácí původní význam. Pro mě však ne - a nikdy, nikdy bych ti ji nemohla říct. Nechci zničit to, co mezi námi už je - chatrné přátelství? Možná jen známost? Nechci, abys mě litoval, aby ses mi vysmál, aby ses mi začal vyhýbat a dívat se na mě skrze prsty. Chci, abys šťastně žil svůj život a nemusel se ohlížet na mě. Dokud budu moci aspoň zdálky přihlížet tvému štěstí, budu šťastná i já, přestože mi bude pukat srdce.

Ano, to všechno bych ti řekla, kdybych mohla... A nic z toho ode mne nikdy neuslyšíš, protože nemůžu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama