Zůstaň se mnou

20. prosince 2014 v 20:40 | Dee
Když už nic jiného, tak mám pro vás aspoň jednu recenzi. Prý je teď hrozně cool založit si blog a psát na něj o knížkách, tak to musím zkusit taky! A nezbývá mi než doufat, že to nedopadne ještě hůř než pokusy o povídky :) No a na jakou knížku bude tato recenze? Americký bestseller, který se dočkal dokonce i filmové adaptace - Zůstaň se mnou.


Zůstaň se mnou/If I stay
(Gale Forman)



Myslím, že většina z vás o téhle knížce už slyšela, poslední dobou je hodně diskutovaná zejména kvůli stejnojmennému filmu, který měl tento rok premiéru , ale také kvůli druhému dílu - v originále Where she went. Nezájem českých nakladatelství o její vydání v češtině čtenáře velice pobouřil, ale podle všeho se nakonec překladu dočkají.

A teď už k samotné knížce. Její autorkou je američanka Gayle Forman, oceňovaná prozaička a novinářka, která svého času přispívala například i do časopisů jako je Elle nebo Cosmopolitan. Kniha vyšla poprvé v
češtině pod názvem Jestli zůstanu (což podle mě originální název vystihuje o dost lépe než současná verze) v roce 2011, ale mě jednoduše okouzlila obálka edice YOLI - celkově mám z téhle edice dost knížek a jejich obálky bývají luxusní, a upřímně - přestože některým se nelíbí, paperbacky jsou o dost praktičtější než pevné vazby (alespoň u těch tenčích knížek, je pravda, že když mám doma anglické vydání LOTR, svázané všechny tři knihy, jako paperback, tak je to něco jiného...).

Příběh celé knihy je poměrně jednoduchý. Mia pochází z rodiny hudebníků - oba její rodiče jsou rockeři, její mladší bráška Teddy tíhne k tomutýž hudebnímu stylu. Proto všechny překvapí, když se už jako malá vzhlédne ve hře na violonccelo. Dnes se jí sedmnáct, je skvělá hudebnice, dostala se do nejužšího kola výběrového řízení na prestižní školu Juilliard a má dokonalého přítele, Adama - zpěváka a kytaristu rockové kapely, se kterým si i navzdory tomu, že jsou od sebe tak odlišní, jak jen to jde, dokonale rozumí. Na první pohled má dokonalý život - až do jednoho rána, kdy spolu s rodiči a bráškou jedou autem ke známým a mají nehodu. Najednou se Mia jako jediná přeživší ocitá v nemocnici na jednotce intenzivní péče jako nehmotný přízrak sledující své potlučené tělo, u kterého se střídají příbuzní, přátelé - a Adam. Mia se ocitá před rozhodnutím. Má se vzdát, nebo má bojovat a vrátit se zpátky? A má se ještě vůbec kam vrátit?

Četla jsem hodně názorů na tuto konkrétní knížku jak předtím, než jsem si ji přečetla, tak potom. Hodně se shodovaly ve dvou věcech - zaprvé, málo děje. Zadruhé, příliš snadno předvídatelný konec. Na obojím z toho něco je, ale nemyslím, že by to bylo knížce ku škodě. Koneckonců, cílem autorky u tohoto typu knížky asi těžko bylo zaujmout čtenáře strhující zápletkou nebo překvapivým vyvrcholením děje. Spíše jí šlo o 'hru na city', když to nazvu takhle nepěkně. Celý příběh je protkaný opaky, překonáváním rozdílnosti a těžkosti rozhodnutí. Vážná hudba proti moderní. Srdce proti rodině. Adam proti Juilliardu. Adam proti rodině - a další. Prostě, kdybych to měla shrnout, tahle knížka mě dost zaujala. Kdybych si ji teď šla přečíst podruhé, pravděpodobně by to už nebylo ono, ale když jsem ji četla poprvé - všechny ty emoce mě dostávaly. Nic kýčovitého, ale zároveň podle mého mínění dokonale popsané pocity, které by holka v Miině věku a situaci asi tak mohla mít. A konec... upřímně přiznávám, že navzdory tomu, že jsme dopředu věděla jak to skončí, mě rozplakal (což, upřímně, není až tak zvláštní, jsem hrozná citlivka a brečím při většině aspoň trochu dojemných knížek a filmů, a to ani nemluvím o jiných věcech...). Snad jediná věc by se dala vytknout - celé mi to přišlo až moc idylické. No upřímně, nemyslím si, že by to takhle mohlo někdy fungovat ve skutečnosti. Ale blíží Vánoce - tak budeme věřit na zázraky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | Web | 21. prosince 2014 v 10:39 | Reagovat

Původně jsem ti chtěla vytknout krátkost recenze, ale pak jsem se podívala na svůj vlastní článek, takže pomlčím :). Ono vzhledem k necelým dvěma stům stránek vlastně ani není moc co psát. Knížka mě SKORO rozbrečela, úplně se to povedlo až filmu, který je velmi povedený. Málo děje je v tomhle případě opravdu na místě, protože tohle je kniha vyloženě o pocitech člověka. A pokud se ti nezdá konec, pak tě možná uspokojí druhý díl, stačí si přečíst anotaci.
Co se týče recenzování samotného - a teď si to prosím neber špatně, chci být jen čtenářka, která ti poskytne zpětnou vazbu, sama bych si na recenze nikdy netroufla - vyloženě ti musím vytknout zvolené pozadí blogu, na kterém se velmi špatně čte, i když máš černé pozadí písma. Naopak oceňuju, že na rozdíl od minulé recenze děláš odstavce. Možná by ale neuškodilo je zarovnat. To je spíš o té vzhledové stránce, někomu to vůbec nevadí, někdo jako já na to dá hodně.
Jinak se velmi těším, co bude dál, čtenářů s dobrým vkusem nikdy není dost.

2 OodlaFashion OodlaFashion | Web | 10. ledna 2015 v 21:52 | Reagovat

Predvčerom som videla film, je to užasne i keď som si poplakala, ale nadherne :) mas super blog, uzasne recenzie, paci sa mi ako dopodrobna to rozoberas :)
http://oodla.blogspot.sk/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama