16 - Na vlastní pěst

5. ledna 2015 v 20:18 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Nakonec se zdá, že ti z vás, kteří hádali, že v Harryho blízkosti se nachází zrádce, mají pravdu - ale o koho asi jde? A opravdu má Voldemort Harryho sestřičku? Na některé otázky možná odpověď znáte, jiné vám přinese pokračování povídky - pokud budete trpěliví a vydržíte se mnou až do konce :)


Od té chvíle už nebyl schopný usnout. Chvíli jen ležel s pohledem upřeným do stropu a hlavou se mu honila jedna myšlenka za druhou. Co když se Voldemortovi přece jen povedlo jej nějak obelstít? Vždyť Mel nemohla být tak hloupá, aby dobrovolně opustila chráněný dům. I když já jsem jí nešel moc dobrým příkladem... Srdce se mu bolestně stáhlo. Nikdy by si neodpustil, kdyby měl někdo ublížit jeho malé sestřičce kvůli němu. A navíc si byl jist, že ani jejich rodiče by to neunesli. Matka je milovala oba, ale zatímco Harry už strávil několik let mimo domov ve škole, Melody byla stále její malá holčička. Ale jak by měl zjistit, jestli je to, co mu Pán zla ukázal pravdivé? A i kdyby bylo, co on s tím může dělat? Najednou měl ležení po krk. Měl pocit, jako by ho bavlněné ložní prádlo po celém těle pálilo jako by bylo plněné kopřivami. Proto nakonec vstal a vydal se na prohlídku bytu.

Nakonec se usadil v knihovně, malé, ale dobře zařízené místnosti, která byla i navzdory pozdní době poměrně dobře osvětlená několika stojany se svícemi. Kromě nich se v místnosti nacházelo ještě velké okno, které však bylo schované za těžkými sametovými závěsy, dvě křesla s potahy téže barvy i materiálu, jeden malý, dřevěný stolek na odkládání knih - a knihy. Na každém volném kousku místnosti byly police a poličky plné knih, místy se knihy dokonce do polic už ani nevešly a ležely pouze na sloupečcích naskládaných na zemi u stěny. Harry překvapeně zamrkal. Tolik knížek pohromadě snad ještě neviděl, dokonce ani u Severuse. Ten měl sice také poměrně slušnou sbírku, ale rozmístěnou všude možně, jak po všech místnostech svého bytu v Bradavicích, tak v regálech, které byly téměř v každé místnosti jejich domku. Nejprve chtěl místností jen projít, ale něco ho zarazilo. Mohl bych v nějaké knížce najít radu, pomyslel si ztrápeně a začal s prohlížením knih v regálech.

skrze mezery v závěsech se do místnosti začaly drát sluneční paprsky, které zastihly Harryho sedícího unaveně v křesle. Měl pocit, jako by už prolistoval snad všechny, ale ani jedna mu nepřinesla žádnou užitečnou radu. Pomalu začínal propadat beznaději. Existuje vůbec z této situace nějaká cesta ven? Možná by měl prostě udělat, co mu Temný pán radil - vzdát se. Ale tak nějak se mu nechtělo věřit, že by to dopadlo tak, jak sliboval. Pokud skutečně mají jeho sestru, určitě ji jen tak nepustí. Promnul si oči pod brýlemi, které si musel každou chvíli sundávat, aby si je vyčistil. Severus mu slíbil, že k patnáctým narozeninám mu udělá lektvar na upravení očí - lektvar, který byl jinak nesmírně drahý. Na světě bylo sotva deset lektvaristů, kteří jej dovedli uvařit. Zatím se však musel spokojit s brýlemi. "Jsou i jiné lektvary," říkal mu Severus, kdykoliv si na brýle stěžoval, "ale tento je nejlepší. A pokud bych ti jej dal moc brzy, mohl by mít vedlejší účinky." A tak se Harry snažil být trpělivý. Když si brýle přeleštil, s povzdechem si je nasadil zpátky na nos, přejel místnost pohledem - a najednou se zarazil. Díval se upřeně na nenápadný sloupec knih, který byl napůl schovaný za druhým křeslem. Něco na nich ho pdivně přitahovalo...

Byly to dvě knížky. Jedna v tlustých deskách, jedna v měkkých - ale obě prakticky jen o něco větší než standartní sešitky. Není divu, že jsem si jich nevšiml, dumal Harry. Držel teď každou v jedné ruce a střídavě se na ně díval. Čistokrevné rody v Británii, hlásala stříbrná písmena na hřbetě té větší a těžší. Rodová ochrana - jak zabránit bratrovraždě, tak zněla slova napsaná miniaturním písmem na té druhé, teňoučké. Chlapec se nechápavě zamračil. Proč jen ho ale zaujaly právě tyhle knihy? Nebylo na nich na první pohled nic, co by mu mohlo pomoct rozlousknout oříšek, ale přesto měl ohledně obou podobn zvláštní pocit. Jako by si je prostě měl přečíst, než půjde a vydá se nejmocnějšímu černokněžníkovi této doby. Nemám co ztratit, rozhodl se po chvíli, otevřel první z nich, aby se do ní vzápětí začetl - a brzy pochopil.

slunce už bylo vysoko nad obzorem, když se Harry konečně vyřítil ven z knihovny. Zběžně se rozhlédl kolem sebe, ale nezdálo se, že by měl společnost - oba očividně ještě dospávali a znovu nabírali energii, kterou je stál včerejší útěk. On ale spát nemohl, ne, když věděl, co se právě ted možná děje. Nevěřil příliš sladkým řečem Pána zla. Opatrně se nasoukal do bundy, kterou si včera odložil na věšák v síni a nazul si opět boty. Nakonec už jen potichu otevřel dveře a vyplížil se ven ze štítu ochranných kouzel. Přestože si byl tím, co dělá jistý, nemohl se ubránit smíšeným pocitům a obrovskému knedlíku v krku. Co kdyby se něco pokazilo? Už by nikdy neviděl otce, neobejmul matku... Ne, zamračil se sám na sebe, na podobné věci teď není čas. S hlubokým nádechem vytáhl hůlku a vyslovil inkantaci: "Lumos!" Její špička se rozzářila a on ji po chvíli opět zhasl. Tak, už se rozhodl. Teď nezbývá, než čekat. Najednou uslyšel za sebou jakýsi šramot, chtěl se otočit - a zarazilo ho kouzlo, vyslovené hlasem, který nepochybně poznal. "Mdloby na tebe!," narazil mu růžový paprsek do zad a Harry ztratil vědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kopalkl kopalkl | E-mail | 6. ledna 2015 v 11:43 | Reagovat

Honem pokračování!! :) píšeš dobře :)

2 Anonymka SS Anonymka SS | 8. ledna 2015 v 8:08 | Reagovat

hmm kdopak to asi tak byl? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama