19 - Překvapení!

15. ledna 2015 v 21:20 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Já vím, já vím, trochu to teď flákám... Ale po večerech jsem většinu času tak znechucená školou, že nemám sílu psát. Slibuju, že se zase napravím, jen to skončí pololetní šílenství :) Prozatím se musíte spokojit s novou kapitolou Návratu v čase, kdy Harry zažije více než jedno překvapení - a ne všechna budou příjemná...


Když Harry v obličeji, který se za mřížemi jejich vězení objevil poznal svého nejlepšího přítele ze školy, překvapeně zamrkal. "Draco?," zašeptal. Chlapec přikývl. "Pojď sem," sykl na Harryho tiše a ohlédl se za sebe, jako by se něčeho obával. Černovlasý chlapec se s námahou vyškrábal na nohy a o chvíli později už stál tváří v tvář blonďákovi, který vypadal, jako by měl každou chvíli omdlít. "Co tady děláš?," zeptal se Harry kamaráda zmateně. Pokud viděl, v sále okolo Temného pána byli samí Smrtijedi v maskách. Draco by jistě ne... "Spíš co tady děláš ty?," zabručel blonďák a zamračil se na Harryho, jako by to, že je zavřený v cele nejmocnějšího černokněžníka této doby a který ho navíc čirou náhodou touží zabít, byla jeho vina. No, dobře, aby byl upřímný, nejspíš opravdu byla... "Poslyš, nemám moc času, každou chvíli otec zjistí, že jsem zmizel," přerušil jeho myšlenku nervózně Draco, čím dál častěji se ohlížející přes rameno. "Chce po mě, abych se k nim jednou přidal, pořád opakuje, jaké máme štěstí - ale kdy jsem viděl, o co jde...," ušklíbl se a potom sáhl do kapsy. Když prostrčil ruku mezi kovovými mřížemi k Harrymu, svíral v ní tři amulety na kožených šňůrkách. "Vezmi si je!," podíval se na Harryho naléhavě a ten si je od něj opatrně převzal. Malfoy se však jen ušklíbl. "Temný pán je používá, když potřebuje někoho ze svých stoupenců bez znamení zla dostat sem nebo odsud. Jsou to jediná přenášedla, která tě bez znamení pronesou skrz bariéry. Prostě jen řekneš 'zpátky' a budeš myslet na místo, kam se chceš dostat. No a ty dva jsou pro ty dva pitomce, které jsi přitáhl s sebou. Moc se mi nechce sledovat, jak je zabíjejí. Jsou nastavené tak, že jedním vyslovením hesla aktivuješ všechny tři." Přestože se do Dracova hlasu opět dostala obvyklá arogance, se kterou vystupoval ve škole neustále, Harry si všiml, že je nějak zvláštně nervózní. "Draco," zarazil ho tiše, když už se chystal odejít. Jejich pohledy se střetly. "Proč to děláš?" Na chvíli to vypadalo, že se mu vysměje a odejde. Nakonec ale sklopil pohled k zemi. "Kdybys mě tehdy, když jsme měli trest v Zapovězeném lese nezachránil před těmi kentaury... Už bych tady nebyl." Ano. Když to Draco vyslovil, Harry si vybavil ten večer. Měli jít s Hagridem, tupým poloobrem, který dělal v Bradavicích šafáře a klíčníka, do Zapovězeného lesa kvůli školnímu trestu. Dostali se tehdy do šarvátky s několika Nebelvíry. Hagrid se jim ale někam ztratil , oni narazili na stádo kentaurů - a i když ti obvykle mláďatům neubližují, Dracovy urážky se jich dotkly. Kdyby tam tehdy Harry nebyl... Harry se na Draca, který teď zvedl oči zpět k němu a nepřátelsky si jej měřil, jako by se snažil zjistit, odkud přijde napadení jeho slabim, podíval a kývl. "Doufám, že se v září uvidíme ve škole," zašeptal ještě, když se blonďatý chlapec otočil k odchodu a přísahal by, že se k jeho uším doneslo souhlasné zamumlání. "Já taky."

Nastalo ráno. Minimálně tak Harry soudil podle toho, že ho probudilo dupání po chodbě a vzápětí se dveře do jejich cely rozrazily. "Vstávat!," houkl Smrtijed. Neměl na sobě masku, ale Harry stejně nepoznal, o koho se jedná. Ve tváři měl ošklivý úšklebek. "Náš pán by to s tebou rád skoncoval, skrču," houkl na Harryho. Potom mávl panovačně na své tři kolegy, kteří se nahrnuli do místnosti. Každý z nich popadl jednoho z nich a vlekli je ven. Jediný, kdo se vzpíral, byla Dafné. Na tvářích jí naskákaly rudé fleky od pláče a zmítala sebou, zatímco se ji vysoký zrzek snažil vyvléct ven ze dveří. "To není fér!," vykřikla ochraptělým hlasem. Ozvalo se plesknutí a když se na ni Harry podíval, viděl v jejích očích šokovaný pohled a na její tváři pomalu rudnoucí otisk dlaně. "Mlč už," houkl na ni Smrtijed. Když Harry zachytil pohled jejích očí, jen tiše zavrtěl hlavou. Ve skutečnosti jí neměl za zlé, že se chtěla oprostit od Brumbála. Litoval ji. Chtěla jen totéž, co on - klid, nebýt zavlečená do všech těchto věcí. A ani jeden z nich neměl na výběr. "Tak hněte sebou!," pobídl je muž značně netrpělivě a vyrazili na cestu zpět do sálu.

Místnost dnes byla o poznání prázdnější. Maskovaných Smrtijedů dnes byla jen asi čtvrtina. Harrym smýkli k nohám Voldemortovi, který opět seděl ve svém vyvýšeném křesle, Dafné a Neville byli nešetrně sraženi na kolena několik metrů za ním. "jakou jsi měl noc, Harry?," usmál se na něj Pán zla svým hadím úsměvem, hůlku v ruce, zamyšleně po ní přejížděl prsty. "Doufám, že si mého pohostinství vážíš. Zatímco ty a tví kamarádi jste spali, já jsem pátral v knihách... Ano, Harry Pottere," opět se dravě usmál a z jeho syčení Harrymu přejel mráz po zádech, "Znám tvé tajemství. Crucio!" Aniž by měl Harry možnost cokoliv dělat, jeho tělo se s mučivou bolestí zkroutilo v příšerné agónii. Marně si uvědomoval křik rozléhající se sálem, nepochybně jeho vlastní - a přesto zněl tak cize. Bolest mu pálila veškeré svaly, drtila mu kosti, brala mu dech z plic, nemohl se pohnout, nemohl uniknout. Mohl jen křičet. Když Pán zla kletbu konečně přerušil, byl jeho hlas už ochraptělý. Zůstal nehnutě ležet na zádech, jediným pohybem bylo frenetické zvedání hrudníku. "Ano, Harry Pottere, ukázal jsi, jak jsi chytrý. Očividně tě nemůžu zabít. Jsme přímí pokrevní příbuzní, prastará magie mi nedovoluje způsobit tvou smrt. Ale," zasmál se. K Harryho mysli pronikal jeho hlas skrz rudou mlhu bolesti, která však naštěstí postupně řídla. "Nechám si tě tady, Harry... Užijeme si spolu ještě spoustu zábavy. A potom, až budeš zlomený, budeš vyčerpaný, budeš mě na kolenou prosit o život a budeš ochotný dát mi cokoliv budeš chtít... Myslím, že by z tebe mohl být dobrý Smrtijed, co myslíš?" Harry už sebral alespoň tolik síly, aby byl schopný se posadit. "Nechci být Smrtijed," zavrčel chraplavě, "nechci bojovat na ničí straně. To radši umřu." Voldemortova tvář se zachmuřila. "No, nakonec se ti to přání jistě splní," protáhl a opět pozvedl hůlku. V tu samou chvíli však ze zástupu Smrtijedů vystoupil jeden a namířil svou hůlku na překvapeného Temného pána. "Nech ho být," zavrčel a Harrymu se málem zastavilo srdce, když ten hluboký hlas poznal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonymka SS Anonymka SS | 16. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

no páni, to je tedy překvapení!!!

jak to, že je jeho pokrevní příbuzný? nechápu 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama