20 - Zelená jako Avada

20. ledna 2015 v 21:10 | Dee |  Návrat v čase - kapitolová HP
Zdá se, že se pomalu schyluje ke konci tohoto příběhu, který pro mě znamenal opravdu hodně (a tím hodně nemyslím jen tři měsíce práce :)). Nicméně ještě neopouštějte sál, ještě jsme nedošli až na titulky, možná přece jen ještě nebude všechno tak růžové jak se zdá...


Ruka temného pána s hůlkou se zastavila v půli pohybu, překvapeně se otočil na Smrtijeda, jehož hůlka byla namířena přímo na jeho hlavu. "Severusi...," vyslovil do najednou zcela tichého sálu. "Zklamal jsi mne, můj drah Mistře lektvarů. Když jsi mi vysvětloval své pohnytky sblížení se s tou Potterovou vdovou, ach ano, na okamžik jsem ti skutečně věřil." Harry se na muže, který si mezitím druhou rukou stáhl pomalým pohybem z hlavy masku, šokovaně díval. Nebylo pochyb. I kdyby ho nepřesvědčilo jméno, kterým Voldemort muže oslovil, ty ostře řezané rysy, tu tvář lemovanou černými vlasy a jíž dominoval výrazný nos, by poznal kdekoliv. Ale co tady dělá? Proč byl mezi sluhy Pána zla? V hlavě měl zmatek. Nic z toho však teď nebylo důležité. Důležitá byla jen jedna věc - jak se odsud mají dostat, aniž by se Severusovi něco stalo?

Zdálo se, že Voldemorta Snapeovo chování ani přinejmenším nevyvedlo z míry. Jen se pobaveně usmál, jako by věděl něco více než ostatní. S povytaženým obočím se podíval na hůlku v Severusově ruce, která na něj stále mířila. "Jsem zvědavý, co uděláš, Severusi... A zatím... Crucio!" Harryho tělo opět sevřela agónie bolesti. Nekontrolovaně sebou zmítal na podlaze a trhaně křičel, dokud Voldemort kouzlo neukončil. Když bolest konečně ustoupila, vzhlédl - a střetl se pohledem s černočernýma očima přetékajícíma bolestí. Ne, chtěl varovat otce, dávej pozor, zabij ho, já jsem v pořádku. Byli teď od sebe pouhých několik kroků. To nedopadne dobře, prosím, ať to dopadne dobře... "Avada Kedavra," splynula ze rtů černokněžníka ta dvě prostá slova téměř jako ukolébavka. A Harry skočil.

Zdálo se mu, jako by se čas zpomalil, jako by letěl věčnost. Bál se, že to nevyjde. Měl oči jen pro zelené světlo a bledého Snapea, ke kterému se blížilo. Neunesou mne nohy, uvědomil si chvíli předtím, než se jeho chodidla dotkla země. Vysíleně narazil do Severuse, ale ten jeho náraz ustál, jen mírně klopýtl. O setinu vteřiny později narazilo zelené světlo do Harryho hrudníku a oči barvy Avady se vítězoslavně střetly s rudými zornicemi plnými vzteku.

V sále bylo ticho. Kdyby v tu chvíli někdo upustil špendlík, jeho dopad na zem by v rozlehlé místnosti zněl jako hromobití. Harry se podíval na otce, který jej pevně podpíral. "Půjdeme domů?," špitl unaveně. Severus jej jemně pohladil po ruce. Přikývl, chtěl něco říct. Vyrušil ho však vzteklý řev Pána zla. "Tak na co čekáte?! Zabte toho zrádce, zabte je všechny kromě Pottera! Ten je můj!" V tutéž chvíli Harryho popadlo v pase vlečné kouzlo. Marně se snažil zabořit prsty do Severusova pláště, marně se snažil kouzlu vzpírat. Byl jím dovlečen až k Voldemortovu trůnu, až k jeho nohám. Zoufale se otočil a viděl, jak Severuse, Longbottoma a Greengrassovou obkličují zakuklené masky. Klidně, beze spěchu. Snapeova hůlka už ležela na zemi. To ne... To nemůže být pravda, takhle to skončit nemá. Oni by tady neměli všicni umřít! A i přesto, že mohl uprchnout, teď už to nepřipadalo v úvahu. Nemohl se vrátit domů a říct matce, kde nechal otce. Nemohl by se jí podívat do očí... Proč jen jsem byl tak pošetilý a neutekl jsem hned, jak jsem dostal ta přenášedla? nadával si v duchu. Jistě. Měl jakýsi hloupý, přímo pošetilý plán, jak ukončit všechny tyhle dohady. Možná doufal, že Temného pána přesvědčí o jejich netrannosti a propustí je sám? Ať tak či tak, žalostně selhal. A možná bude lepší zemřít, než se vrátit domů sám...

"Tak co, můj malý hrdino?," uslyšel najednou vedle ucha chladný sykot. Prudce trhl hlavou a monstrum, které se k němu sklánělo se zasmálo. "Konečně... Na tento okamžik jsem čekal dlouho. Jsi tady přede mnou, pokořený... Sleduješ, jak umírá ten, na kom ti záleží..." V Harrym se najednou vzedmula obrovská vlna nenávisti. Cítil, jak mu kůže po celém těle vibruje mocí, která se drala ven, čirou energií, kterou už jeho tělo nechtělo, která byla nepřirozená - a on najednou přesně věděl, co by s ní měl udělat. "Ještě jsem neprohrál," zasyčel na Voldemorta a podíval se mu přímo do očí. Cítil, jak jeho vlastní duhovky žhnou zelenými plameny, cítil, jak všechna ta moc srší, prská jako miniaturní ohňostroje, jak se stává nekontrolovatelnou. "To ty jsi pokořený!," vykřikl a v náhlém popudu přitiskl ruku na Voldemortovu tvář, stále nakloněnou k němu. Ještě mohl vidět překvapení v plazím obličeji a ohromný šok v rudých duhovkách. Potom jeho dlaň vzplála jasně zeleným světlem dvojnásobné Avady a svět poprvé slyšel obávaného černokněžníka ječet hrůzou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anonymka SS Anonymka SS | 22. ledna 2015 v 14:56 | Reagovat

pěkný ;-) akorát mi pořád nedochází, proč je tady Harry nezničitelný?

2 Dee Dee | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 17:51 | Reagovat

[1]: Nezničitelný není, jen ho nemůže zabít přímo Voldemort, protože jsou příbuzní :) a blíže vysvětleno to bude určitě v některé ze zbývajících kapitol.

3 Anonymka SS Anonymka SS | 22. ledna 2015 v 18:29 | Reagovat

dobře těším se ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama