5 věcí, které vím díky škole

20. ledna 2015 v 20:23 | Dee |  Mišmaš
Po dnešní obzvláště zajímavé hodině dějepisu jsem si nemohla pomoct, abych se nezamyslela nad tím, co všechno si z uplynulých let školní docházky vlastně pamatuju. Výsledek mě poměrně překvapil - až doposud jsem si vůbec neuvědomila, co všechno mi škola do života vlastně přináší... A kdoví, co ještě přinese!



1. Věšení není práce pro amatéry!


První čestné místo jsem se rozhodla věnovat právě tomu podnětu, který mě vedl k celé této úvaze. Tím byla, jak jsem již zmínila, dnešní hodina dějepisu. Představte si unuděnou třídu středoškoláků, část jich pospává na lavici, část si jich hraje s telefony nebo jinými chytrými věcičkami. Jen několik se jich skutečně snaží dávat pozor. Tématem výkladu je Velká francouzská revoluce. Najednou celá třída zpozorní. Přišlo totiž na řadu zajímavé téma - způsoby poprav.

"Prosím vás, musíte si uvědomit, proč oni tu gilotinu vlastně vymýšleli," snaží se nám paní profesorka vštípit aspoň základní znalosti dějin. "Ono totiž tehdy se konalo hrozně moc těch poprav a oni potřebovali najít způsob, jak je všechny stihnout co nejrychleji. Meče máte moc těžké, to ten kat sekne jednou dvakrát a bolí jej ruce... No a občas teda někoho věšeli, ale to máte hrozně nehumánní způsob, protože se tam ten člověk třeba i deset minut houpá, než se vůbec oběsí."

Dovedete si jistě představit, že tohle téma hodně lidí nadchlo více, než politické machinace toho či onoho krále. "Oni to tehdy museli přesně změřit a propočítat, aby se hned při prvním zhoupnutí zlomil vaz," pokračuje profesorka dál a ve třídě se rozpoutá vášnivá diskuze. Tak postavíme vysokou konstrukci a budeme je i s provazem házet dolů, to trhnutí jim vaz zlomí - míní spolužák. Seš blbej, to přece nemůže držet! A jak by to asi postavili? - oponují mu okamžitě další. A jak se to dá vypočítat? - zajímá se okamžitě pár aktivních lidí. Jo, o tom jsem četla, to muselo bejt hustý! - perlí okamžitě spolužačka. Dovedete si jistě představit, jakou rychlostí se debata od gilotiny zvrhla v deset způsobů, jak postavit efektivní šibenici...



2. Ani podřezat žíly si nezvládne každý blbec

Tentokrát se podíváme do hodiny latiny. Je to volitelný předmět, navštěvovat jej může kdokoliv a vede ho stejná paní profesorka, kterou máme na dějepis. Tahle třída už není plná znuděných lidí - jsou tady většinou tací, které latina zajímá natolik, aby kvůli ní dobrovolně obětovali čas, který mohli strávit v posteli a přišli do školy už na sedm. Občas se s učebnicí probírá gramatika a slovní zásoba, někdy se překládají citáty a výrazy používané dodnes, jindy - jako třeba v této hodině - se dostaneme k historii starého Říma.

"No, císař Nero byl šílený. Měl u dvora poradce vkusu. Tomu už ale lezlo Nerovo chování krkem, no tak mu napsal dopis. Potom se sešel se svými přáteli v soláru a zatímco s nimi vedl zasvěcenou diskuzi, nechal si od felčarů podříznout žíly a pomalu vykrvácel. Dokonce prý když to téma bylo moc zajímavé tak si ty žíly nechal zase zaškrtit a potom zase uvolnit."

Zajímavý popis, vskutku. To samo o sobě nic není. Nebyla by to ale naše škola, kdyby někoho nenapadlo přijít s inteligentním dotazem. V tomto případě se ozval můj spolužák s otázkou: "A jak přesně si ty žíly podřezal, takhle (ukázal na ruce podélně) nebo takhle (ukázal na ruce napříč)?" A potom to už šlo opět z kopce. Kromě toho, že nám paní profesorka vysvětlila jak špatně by se ty žíly trefovaly při řezání podélně, dostalo se nám díky dalším inteligentním dotazům i vysvětlení, kde na ruce je nejlepší řezat. Kdybyste to totiž nevěděli ta na zápěstí, kde se něco podobného často imituje, jsou šachy a proříznout je dost fuška, kdežto o něco blíže k lokti to jde prakticky samo! (Díky, paní profesorko, to se mi bude do života ještě hodit...)


3. Obecní zastupitelstva pro laiky


Na toto téma bych jen z informací, které jsem nasbírala ve škole, mohla napsat z fleku seminárku. Jeden náš pan profesor jakožto bývalý starosta a člen zastupitelstva v jedné malé vesničce totiž dovede prakticky od každého tématu přejít právě k politice - a pokud náhodou není historka z té státní, věřte, že z komunální se nějaká najde. Za poslední tři roky nám byl volební systém vysvětlován tolikrát, že když se k němu někdy zase vrátíme, jsem už schopná citovat slovo od slova, co nám pan profesor nadiktuje, stejně jako některé historky. Je to o to větší paradox, že někteří mí spolužáci se na ty samé informace tváří jako na něco nového, o čem ještě nikdy neslyšeli (no jo, s tím, jak vypadají naše hodiny, je to docela i možné - pokud se někdy odlepí od telefonů, je to pomalu zázrak!). Pro někoho to jistě může být zajímavé téma, ale já, jelikož politiku moc nesleduju a politologie jako obor mě nijak nenadchla, tím moc nadšená nejsem. Kor když to slyším tolikrát.


4. Zeus byl borec!

Ano, opět se vracíme k dějepisu (ten předmět je očividně plný perliček!). Stále stejně znuděná třída, jen o něco více zmítaná hormony. No a paní profesorka vypouští z úst památnou větu, kterou něteří jedinci dodnes opakují a notně se jí smějí: "Prosím vás, vy vážně nevíte, co měl Zeus za ptáka?!" Přiznám se, zřejmě nejsem natolik zhýřelá jako mí spolužáci, ale prostě jsem v tom ten dvojsmysl neviděla - minimálně do doby, kdy se půlka třídy začala smát a spolusedící mi tuto drobnou slovní hříčku vysvětlila. Profesorka však snaživě pokračuje. "Takovej velkej, no..." To už jí nejspíš došlo, jak to asi zní všem těm pubertálním uším a raději nám odhalila odpověď. Ano, byl to orel. A překvapivě se jedná o jednu z mála informací, kterou si hodně lidí od nás ze třídy pamatuje ze starověkého Řecka (možná občas není špatné upoutat pozornost studentstva i trošku netradičně - dalším příkladem z tohoto období a asi jediným dalším, který uvážili jako zapamatováníhodný, je báje o zrození Afrodity).


5. Tohle je pejsek a tohle medůza!

Aneb hodina chemie. Zrovna jsme začali probírat organiku. Pro většinu třídy je chemie i normálně dost peklo (mě sice baví, ale chápu proč). Problém je tak trochu v naší paní profesorce. Teď mě nechápejte špatně, ona je úžasná - úžasně milá, je s ní domluva, mimo vyučování si s ní skvěle rozumím. Kámen úrazu přijde, když od ní potřebujete něco vysvětlit. Jakkoliv je totiž hodná, na učitelku pro bandu středoškoláků se prostě nehodí (se spolužáky máme teorii, že nejlépe by se jí vedlo třeba v mateřské školce - je taková hrozně ťuťu a na hodně věcí odpovídá "To se budeme učit později"...). Ale některé hodiny s ní opravdu stojí za to.

Postavila se před nás, v každé ruce jeden model nějaké organické sloučeniny. "Tohle jsou dvě látky," oznámila nám. "Tohle je pejsek," zamávala levou rukou, ve které měla změť drátků a korálků, "a tohle je... co by to mohlo být, Jani?," strčila spolužačce pod nos druhou podobnou věc. "Ehm...," nebyla spolužačka schopná slova, ale ani nebylo třeba. "Medůza!," přišla paní profesorka brzy na geniální řešení. Abych byla upřímná, dodnes nevím, co vlastně bylo účelem tohoto představení, co byly ty dvě látky zač ani v čem mezi nimi byl rozdíl. Ale pamatuji si, že jedna je pejsek a jedna medůza.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sárča Sárča | Web | 20. ledna 2015 v 20:44 | Reagovat

Takovéhle hodiny mám ve škole nejraději:D Poklidně sedíš v lavici a najednou nějaká perla..:D
Jinak super článek:):D

2 Claudia Claudia | Web | 21. ledna 2015 v 16:48 | Reagovat

Ja som 3 roky na pegečke :D a čo mi dala do života? , kopu spánku kopu alkoholu atď :D .proste NIČ :-D

3 gleti gleti | E-mail | 15. února 2015 v 15:38 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

4 Max Max | 23. března 2015 v 0:19 | Reagovat

Takovéhle perly ze školy jsou nejlepší, parádní článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama