3 - Má mě rád, nemá mě rád

23. března 2015 v 20:35 | Dee |  Dcera Mistra lektvarů - kapitolová HP
Poprvé za tři týdny jsem zapla počítač. Jsem na sebe hrdá! Bohužel se s tím ale pojila také dost velká mezera v psaní... Tak aspoň jedna krátká pro vás, kteří čekáte na pokračování. Během pár dní vám napíšu další, tentokráte již pnohodnotnou, kapitolu, tentokrát opravdu... Mám vás ráda!


Plynuly dny, týdny, měsíce - a Severus si pomalu zvykal na skutečnost, že má ve svém sklepení společnost. Ne že by se mu to zpočátku líbilo. První týden nebo dva se pokoušel tomu dítěti vyhýbat jak jen to šlo. Veškeré povinnosti nechával na skřítcích, kteří mu každý večer podávali hlášení. "Dívence se už klubou zoubky." "Slečna Anne roste jako z vody." Jako by mě to zajímalo, vrčel v duchu, zatímco snášel otravné pištivé hlasy. Nejradši bych byl, kdybyste si ji odnesli a dali mi pokoj.

Jedné noci ho však vzbudil její pronikavý pláč. To samo o sobě nebylo nic nového, Severus měl odjakživa lehký spánek a pláč malé ho budil téměř každou noc. Obvykle však po chvíli ztichla, skřítky ji ukonejšily, a on mohl spát dál. I dnes vyčkávavě ležel v posteli, zíral do stropu a čekal na kýžené ticho. Uplynulo však několik minut a pláš stále sílil. Kde jsou ti zpropadení skřítci? Severusův pohár trpělivosti právě přetekl. Tak a dost, teď si tady zase sjedná pořádek a pokud to děcko nedokáží umlčet, poletí i se skřítky. Zvedl se z postele, přehodil přes sebe plášť, natáhl se pro hůlku a rozezleně se vyřítil ze své ložnice. V obývacím pokoji byla tma. Kromě dítěte s obličejem zarudlým od pláče, které kolem sebe v postýlce kopalo a mlátilo pěstičkami, byla místnost prázdná. "Kde jsou ti skřítci, když je člověk potřebuje?," zeptal se Severus sám sebe mrzutě. "Mám skoro chuť jim tady na zítra nechat jako překvapení pár ponožek..." Chvíli si plačící dívenku zkoumavě prohlížel. Vypadala jako uzlíček neštěstí. Už už se chtěl otočit a vrátit se do postele, ale když se střetl pohledem s jejíma očima plnýma slz, něco se v něm pohnulo. "Dobře, ale jenom pro tentokrát," oznámil nekompromisně. Sklonil se nad ní, na chvíli zaváhal, jako by si nebyl jistý, jestle to, co dělá, je správné - a potom natáhl ruce k dítěti a o chvíli později ji už houpal v náručí.

Ani si nepamatoval jak dlouho ji držel. Postupně přestala plakat, přitiskla se k němu pevněji. Další věc kterou si uvědomil bylo, že sedí v křesle a ona na něm pokojně oddechuje, lem jeho hábitu pevně sevřený v drobné pěstičce. A necítil se vůbec špatně.

Sev's baby
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. května 2015 v 13:44 | Reagovat

Zase úžasný sladký konec, pohrávám si s myšlenkou, že by to dtě mohlo být Lily a jeho...hm... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama