4 - Jak ten čas letí...

29. března 2015 v 21:10 | Dee |  Dcera Mistra lektvarů - kapitolová HP
O něco rychleji než předchozí část je tady další - a doufám, že se vám bude líbit. Omlouvám se, že není delší... Budu ráda za jakýkoliv ohlas z vaší strany, dodávají mi chuť a sílu dále psát i když ne vždy chci. Díky!



Probudilo ji jasné světlo, které dovnitř proudilo očarovaným oknem naproti její postele. Oslepeně zamžourala proti slunečním paprskům a líně se protáhla. "Vypadá to, že dnes bude hezky, viď, Rolfe?" Oslovený, velký černý kocour rozvalující se v nohách její postele, zamňoukal a ona se usmála.
Najednou za dveřmi uslyšela jakýsi šum, kroky a potom tiché, dohadující se hlasy. Rychle přes sebe zase přehodila peřinu, otočila se zády ke dveřím a pevně stiskla oči. Šepot po chvíli ustal a jen o dalších několik vteřin později se dveře otevřely. "Všechno nejlepší, Anne," ozval se zpěvný hlas a ona rozesmátě vyskočila z postele, aby vzápětí mohla skočit kolem krku oběma mužům, kteří stáli ve dveřích. "Díky, strýčku Albe!,"usmála se na ředitele. Ten si tentokrát vybral výjimečně výstřední hábit - neonově růžová látka se žlutými, rudými a jedovatě zelenými pruhy. Tomu všemu korunovala špičatá čapka s kostkami zlaté a rudé barvy. Ze všech těch barev se začaly Anne před očima míhat mžitky. V tu chvíli zaměřila pozornost na druhého muže, který stál ve dveřích. Ten snad nemohl být odlišnější. Tam, kde Albus byl rozesmátý a hýřil všemi barvami, tam byl Severus temný a vážný - jako ostatně vždy. Dokonce i o prázdninách jen málokdy odložil černý hábit a i když to udělal - jako třeba právě dnes, - nahradil ho černou košilí a černými kalhoty. Stál opřený o stěnu vedle dveří a díval se na ni. Někdo by si možná jeho postoj mohl vyložit jako přezíravost, ale Anne svého otce znala. Uměla v něm číst jako v otevřené knize. Viděla lásku a laskavost skrytou v jeho uhlových očích. Rozběhla se k němu a když váhavě rozevřel náruč, radostně mu skočila kolem krku. "Díky, tati," zašeptala a usmála se, když jeho stisk o něco zesílil.

Albus vedle nich nedočkavě poskakoval. Otec nad ním protočil oči a postavil ji na zem. "Tak pojďte, pojďte, skřítkové nám už připravili snídani," pobízel je ředitel s nadšením. Anne si přes noční košili přehodila smaragdově zelený hábit, který dostala od otce k vánocům, a všichni tři se přesunuli do jídelny bytu, ve kterém s otcem bydlela. Už ve dveřích ji do nosu praštila nádherná vůně čerstvě usmažených palačinek. Když se ale vrhla ke stolu, aby se do nich pustila, zastavilo ji lupnutí a na jejím místě se místo jídla objevila hromada balíčků. "Páni...," vydechla nadšeně a chvíli jen zírala na tu hromadu krabic zabalených v lesklých papírech všech barev duhy. "Tenhle máš ode mě, tyhle dva jsou od tety Sybily a strýčka Filiuse...," začal Brumbál ukazovat na jeden balíček po druhém, ale Anne už jej neposlouchala. Vrhla se na dárky a za chvíli už seděla uprostřed záplavy pomuchlaných papírů a s úsměvem ještě širším než předtím. "Koukej, tati, od tety Sybily jsem dostala křišťálovou kouli! A od strýčka Hagrida rukavice - a tady píše, že jsou z dračí kůže!" Albus a Severus si vyměnily výmluvné pohledy. Dříve se snažili své kolegy mírnit ve výběru dárků pro holčičku, která se stala zlatíčkem celého profesorského sboru, ale poté, co od Sybily dostala ke třetím narozeninám plyšového Smrtonoše zkrátka rezignovali - a doposud se nezdálo, že by některý dárek dívence nějak uškodil. Na Severuse tedy zbyla rodičovská povinnost dávat jí i dárky, po kterých věděl, že touží - a pak také dárky praktické. Letos od něj dostala poukázku do Krucánek a Kaňourů, pár nových hábitů a plakát, ze kterého na ni mávali a křenili se čtyři mladí kouzelníci, členové její nejoblíbenější kapely. "Tady máš ještě jeden ode mě," usmál se na ni Albus, když už všechny dárky byly rozbalené. Ukazoval na pergamenovou obálku.

Anne Snapeová
dětský pokoj
byt zaměstnanců, sklepení
Škola čar a kouzel v Bradavicích
Skotsko

"Je pravda, že na tak netradiční adresu jsme dopis ještě neposílali, ale...," Brumbál už větu nedokončil. On i Severus, který stál vedle něho, byli smeteni Anne, která se na ně jako uragán vrhla a prudce je oba naráz objala. "Takže už sem budu chodit do školy! Budu určitě v tátové koleji! Bude to super, díky, díky!" Vyměnili si další pohled, tentokrát překvapený. "To víš, že ano, Anne. Je ti jedenáct. Je načase, aby se z tebe stala mladá čarodějka. Co říkáš, zajdeme zítra do Příčné ulice? Myslím, že budeš potřebovat pár nových hábitů...," usmál se Severus na svou dceru.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Max Max | 30. března 2015 v 0:59 | Reagovat

Moc pěkná část, těším se na pokračování :)

2 Elíša Elíša | E-mail | 31. března 2015 v 19:19 | Reagovat

Boží Boží Boží Boží Boží... prosím piš dál :D

3 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. května 2015 v 14:00 | Reagovat

Nádherná část, jdu hned na pokračování! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama