6 - Jedinečná

16. dubna 2015 v 20:38 | Dee |  Dcera Mistra lektvarů - kapitolová HP
Dnešní kapitolu celou strávíme na jednom místě - u Ollivandera. Zdají se vám jeho řeči nesmyslné? Už brzy nebudou ;) (no dobře, možná ne brzy, přece jen je před námi ještě kus cesty, ale... chápete)


Uvnitř obchodu jako by se zastavil čas. Severus by byl přísahal, že od doby, kdy si zde před dvaceti lety kupoval svou vlastní hůlku, se na obchodě nezměnilo vůbec nic. Místnost byla stále stejně pochmurná, jakou ji pamatoval. Za vysokým pultem z tmavého dřeva se tyčily dlouhé řady vysokých polic, na kterých byla naskládaná spousta úzkých, dlouhých krabiček posypaných hojnou vrstvou prachu. Cítil, jak se holčička vedle něj přikrčila a přitiskla se blíže k němu. Objal ji jednou rukou kolem ramen, jemně ji pohladil dlaní po zádech v uklidňujícím gestu. Neboj se, koťátko, nejsi v tom sama.

"Ollivandere!"

Jeho hlas se ozvěnou nesl mezi regály a postupně odumíral. Zamračil se, už už chtěl volat znovu, když se konečně vzadu cosi pohnulo. Ozval se zvuk jako když brzdí bradavický expres a oni mohli spatřit, co jej vydává. Podél polic se rychlostí nového Nimbusu 2000 řítily schůdky, díky nimž mohl majitel krámku dosáhnout i na zboží na nejvyšších policích. Těsně před pultem schůdky s bolestivým skřípotem zabrzdily a z nich seskočil - na svůj věk velice mrštne - starý, drobný mužík.

"Mohu vám nějak pomoct?," usmál se na ně, dívajíc se na Severuse. Ten stroze kývl.

"Moje dcera Anne jde za měsíc do Bradavic. Potřebuje hůlku."

Zdálo se, jako by stařec postřehl její přítomnost až nyní. Jeho děsivé, vodové oči sklouzly ze Severuse a utkvěly na její tváři. Zamrkal, zorničky se mu nepatrně rozšířily. Anne se ještě více přimkla k otci. "Snad nejsi...?," špitl Ollivander téměř bezhlesně a naklonil se k ní, jen aby se vzápětí narovnal a oba dva je opatřil širokým, patřičně bezzubým úsměvem. "Ale samozřejmě! Jaká radost, vidět vás tady... Málem jste mě tím kouzlem zmátli, skutečně, ale rodiče nezapřete, to tedy ne." Anne se na Severuse zmateně podívala. Ten jí jen opět povzbudivě stiskl rameno a na výrobce hůlek se zle zamračil. "Co o tom můžete vědět?," uhodil na něj. Místo toho, aby Ollivandera jeho výhružný tón odradil, dosáhl jen rozšíření jeho úsměvu. "Samozřejmě, samozřejmě! Ale mlčím jako hrob. Jinak by se to přece nemohlo vyplnit, to tedy ne... Sleča si tedy přeje hůlku, ano?"

Po dalším, ještě zamračenějším kývnutí se na chvíli zamyslel. "Tak tedy, pero z Fénixe se osvědčilo, to ano... I když, vzhledem k okolnostem, možná by kombinace blány z dračího srdce a jilmu mohla být lepší..."

Netrvalo dlouho a před holčičkou na pultu se začala vršit hromada krabic. Jednu po druhé z nich vytahovala hůlky, brala je do rukou - a zase odkládala. "Ne, ne, NE," vykřikoval Ollivander neustále a vrhal se do polic pro další a další hůlky. "Některá tady to už musí být," mumlal si pro sebe vytrvale a ačkoliv Severuse i Anne začínalo množství krabic před nimi zmáhat, zdálo se, že na starce má naprosto opačn vliv - čím víc hůlek dívenka vyzkoušela, tím spokojeněji vypadal. "Zkus tuhle!," podstrčil jí další. Anne ji bez očekávání vzala do ruky a mávla s ní. Tolikrát už tento pohyb udělala, tolikrát se nic nestalo. Už přestávala doufat, že pro ni u Ollivandera najdou tu pravou. Tentokrát to ale bylo jiné. Jakmile se hůlky dotkla, ucítila v prstech příjemné teplo. Udiveně se podívala na vlastní ruku, která jí najednou připadala cizí. "Tak s ní mávni," povzbudil ji Severus s jedním koutkem povytaženým téměř do úsměvu. Ano, musela to být ona... A vskutku. Když děvče hůlkou konečně švihlo, místo exploze nebo jiné negativné reakce vyletělo z její špičky několik zelených a rudých paprsků, které se před jejím obličejem formovaly do podoby květin a o chvíli později zmizely.

"Páni...," vydechla okouzleně a zdvihla oči k oběma mužům. "Myslím, že to je ona," oznámila jim naprosto zbytečně a pan Ollivander se usmál. "Ano, to určitě je. Zvláštní, velice zvláštní... Víte," tajnůstkářsky se naklonil přes pult a ztišeným hlasem pokračoval, "je to velice zvláštní hůlka. Obvykle používám pro výrobu těchto magických artefaktů jedno jádro - blánu z dračího srdce, žíni z jednorožce nebo ocasní pero ptáka Fénixe. Ale tahle... je jedinečná. Je to experiment, nikdy jsem nemyslel, že si někoho opravdu vybere, ale vybrala. Je to velice vzácná hůlka, slečno Snapeová," pokýval důležitě hlavou. Severus se na něj netrpělivě podíval - čekalo je ještě mnoho pochůzek a nemínil ztrácet další čas s tím senilním dědkem. "No a v čem konkrétně by měla být vyjímečná?," zeptal se s útrpným výrazem. Ollivander se za pultem opět narovnal. "Jedenáct a půl palce, pružná. Lipové dřevo. Jádro... blána z dračího srdce. A pírko Fénixe. Je to mocná hůlka, slečno Snapeová. Mocná a jedinečná, stejně jako vy. Věřím, že vám nejednou pomůže ve vašem poslání."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ajka Ajka | 18. dubna 2015 v 14:30 | Reagovat

Úžasná kapitola :) Z Anne bude velká čarodějka. Těším se na další díl. :-D

2 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. května 2015 v 14:52 | Reagovat

Skvělá kapitola, Sev bude na Anne pyšný! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama