7 - Září se blíží

16. května 2015 v 20:21 | Dee |  Dcera Mistra lektvarů - kapitolová HP
Moc se omlouvám všem, kteří museli kvůli dlouhé pauze čekat na novou kapitolu. Byla jsem teď pořád někde pryč a psala ještě dvě práce... Ale teď už je zase klidněji a pokud se zadaří, budu i psát zase často. Díky za schovívavost...


Když se konečně vrátili z Příčné ulice zpátky do jejich bytu ve sklepení, byl již téměř čas večeře. Severus začal z kapes vytahovat jednotlivé balíčky, ve kterých byly většinou Anniny věci do školy, a zvětšovat je zpět do původní velikosti. Většinu jich pomocí bezhůlkové magie skládal do kufru, který na ně holčičce speciálně pořídil. Těch několiv věcí, které nebyly pro ni - většinou nějaké přísady, které bylo třeba doplnit dříve než začne školní rok a on bude opět zavalen domácími úkoly a testy k opravování a bude se muset denodenně rozčilovat nad neustále rostoucí tupostí některých žáků - to bylo něco, co mu ty roky rozhodně nechybělo. Se značnou nelibostí zapudil myšlenky na září, které se k nim blížilo mílovými kroky a uvědomil si, že zamyšleně sleduje Anne. Ta poskakovala kolem kufru, v ruce svou zbrusu novou hůlku a mávala s ní nad hlavou až z ní tu a tam vylétlo pár jisker.
Ta hůlka jí pomůže splnit její poslání... vrátila se najednou Seversovi do mysli Olivanderova slova. O čem to ten stařec u Merlina mluvil? Skoro se zdálo, jako by věděl něco, co oni ne... Něco o Anne, o jejím původu, její budoucnosti... Ne, zarazil se přísně. Už před téměř jedenácti lety, když se rozhodl, že si Anne nechá, vzdal se také ožnosti přemýšlet o podobných věcech. Teď byla jeho - a do konce prázdnin už nezbývalo mnoho času. "Co kdybychom si po večeři zahráli třeba šachy?," navrhl s mírným úsměvem a vytáhl z kapsy hůlku, aby mohl přivolat některého ze školních domácích skřítků. Hodlal si čas, který jim zbýval společně, užít.

"Vstávej, Anne, nebo zmeškáš vlak!"
Bylo prvního září ráno a Anne probudil otcův hlas. Zamžourala do světla, které jí do pokoje pronikalo skrz začarované okno naproti postele a ospale se usmála na temnou postavu stojící na prahu a opírající se o dveře. Bylo to tady. Dnes tedy konečně pojede poprvé do Bradavic - tedy, poprvé jako studentka, s tátou ve sklepení bydleli už skoro dva měsíce. Vedle dveří na ni už čekal sbalený kufr opatřený její jmenovkou a na něm úhledně poskládané šaty, které si vybrala na cestu. Černý svetr a zelená sukně. Pod nimi ležel také její zbrusu nový školní hábit, zatím bez znaku koleje. Jen při myšlence na koleje ucítila, jak jí v krku roste obrovská hrouda. Třebaže by to nikdy nepřiznala, měla strach. Táta byl Zmijozel - teď, když se zase vrátil jako učitel, dostal také zpátky funkci hlavy hadí koleje. Sice ji nejednou ujišťoval, že je úplně jedno, do které koleje bude zařazena, ale přesto měla pocit, že to není tak úplně pravda. Havraspár by ještě ušel, ale co třeba Nebelvír? Jak by asi reagoval? Nechtěla ho zklamat...
Stále s žaludkem jako na vodě se oblékla do přichystaných šatů, v koupelně si opláchla obličej studenou vodou a posadila se na své místo ke stolu, kde na ni již čekala snídaně. Miska medových kroužků zalitých mlékem. Chvíli se na ně dívala a potom misku se zavrtěním hlavou odsunula. "Nemám hlad...," zamumlala s očima sklopenýma k ubrusu. Cítila na sobě otcův zkoumavý pohled. "Není třeba být nervózní, Anne...," promluvil po chvíli klidně. "Ať se dneska stane cokoliv, ať se dostaneš do jakékoliv koleje, ať se spřátelíš s kýmkoliv... Nic se mezi námi nezmění. Budeš tady vždy mít svoje místo, kde budeš vítána. Budu tady pro tebe." Přinutila se ztěžka polknout a roztřeseně se na něj usmála. Na okamžik zaváhal, potom se natáhl přes stůl a přikryl její drobnou ruku svou dlaní. "Jsi moje dcera," připomněl jí a ona v jeho hlase zaslechla hrdost. "Zvládneš to." A ona mu věřila.

"Tak pojď, ať stihneme vlak," pobídl ji Severus když se jí konečně povedlo vpravit do sebe pár lžic snídaně. S ulehčením vstala. "Jak se dostaneme na nádraží?" "Na King's Cross není letaxové připojení, takže se budeme muset přemístit," odpověděl jí. Kývla. Nebylo to poprvé. Otec zatím nechal z jejího pokoje dolevitovat kufr a vzal jej do ruky. Druhou ruku natáhl k ní. Anne se s nepříjemným pocitem rozhlédla kolem sebe. Měla pocit, jako by ztrácela domov. Sice ve sklepení žili teprve chvíli, ale na tom nezáleželo. Její domov byl co si pamatovala spojený s tátou. Nikoho jiného neměla, byli jen oni dva - a teď o něj měla přijít... Povzdechla si a chytla jej za nabízenou ruku. O chvíli později už byla tažeha přes celou Británii.

Objevili se uprostřed nástupiště u kterého stál přistavený vlak se sytě červenou parní lokomotivou. Bradavický expres, nástupiště 9 a 3/4, hlásala cedule na průčelí. Všude kolem nich se hemžili lidé v hábitech a s dětmi, nakládající do vlaku zavazadla a klece se sovami. Rodiče mávali a volali na děti, které mávaly zpět z otevřených oken vlaku. Anne se chtěla vydat blíže, ale na rameni jí přistála ruka a zadržela jí. "Počkej, Anne...," zamumlal otec a sklonil se k ní. "Dál už s tebou radši nepůjdu, ne-," zarazil ji, když chtěla něco namítnout, "věř mi, bude to tak lepší... Hodně štěstí. Uvidíme se večer na hostině. A pamatuj - ať dnešek skončí jakkoliv, pamatuj si, že tě mám rád." S těmi slovy se narovnal, naposledy jí stiskl rameno, usmál se na ni a potom se zavířením černého pláště zmizel a nechal ji stát i s kufrem samotnou uprostřed nástupiště.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tara Rees Tara Rees | 5. srpna 2015 v 7:55 | Reagovat

tak jak to vypadá? koukám stagnace u všech povídek co čtu (jen si tak vzdychám nad údělem nešťastného napjatého čtenáře :D ). Doufám, že se po prázdninách zase podaří kapitolku přidat :)

2 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 1. listopadu 2015 v 14:28 | Reagovat

wooow! krásný, jsem nehorázně zvědavá na pokračování! jak to vše budou oba zvládat, doufám, že pokračování bude brzy! btw, máš tam pár chybějících čárek ve větách a snad i jeden překlep, co jsem tak viděla :)
jinak jsem zpátky na blogu :)

3 sisi sisi | 1. listopadu 2016 v 19:22 | Reagovat

zdá se mi to, nebo autorce došla inspirace a proto tu již rok a půl není ani řádek o tom, kam Anne zařadil moudrý klobouk, nebo jestli se něco přihodilo cestou vlakem do Bradavic, nebo cokoliv jiného dalšího k této povídce, v níž Severus září jako drahé slunce, otcovstvím a pýchou na svou holčičku?Pokud, jako všeci, autorka truchlí nad odchodem A.R., má i mou soustrast, ale život jde dál, nesmrtelnost Severuse je právě v tom, že jej neopustíme a budeme věřit, že v našich srdcích žije a vaří lektvary dál. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama