Nepříjemné překvapení

9. května 2016 v 17:18 | Dee |  Budoucnost neznámá
Je to dlouho, až moc dlouho, co na tomhle blogu naposledy něco přibylo. A možná je načase to změnit :) Jednorázovka, začátek něčeho většího? Já nevím. Uvidíme. Zatím si užijte čtení. A buďte shovívaví k dílku, které ze mě vypadlo během asi dvou hodin po několika měsících bez delšího souvislého textu, který se netýká školy...


Harry chvátal z kopce směrem k Prasinkám, světla hradu za zády. Ruce zuřivě svíral v pěst, ve tvářích byl bledý vzteky. Někdo z ním od bradvické brány volal, vysoký, téměř hysterický dívčí hlas, ale on na něj nedbal. Vlastně jej snad ani neslyšel, celou jeho mysl ovládal vztek. Co si o sobě myslí? Že jej bude celé pololetí vodit za nos a on jí potom padne k nohám a všechno bude zapomenuto, když se přizná? "Jdi se vycpat, Ginny!," zakřičel zpátky k hradu, aniž by se otočil. Věřil, věřil jí, věřil, že ho miluje, že on miluje ji, že se jednou vezmou, možná si dokonce pořídí děti a on konečně bude opravdu patřit do rodiny Weasleyových.

Když se spolu na začátku jeho šestého ročníku dali konečně dohromady, byl nejšťastnější čaroděj na světě. Když se potom s jejich vztahem po několika týdnech smířil dokonce i Ron, myslel si, že už jim nic nebude stát v cestě. Teď se té vzpomínce jen hořce, nevesele zasmál. Jak naivní byl... Že do něj byla Ginny už od samého počátku poblázněná především kvůli slávě a jizvě na čele tak nějak tušil. Domníval se však, že v průběhu let se mezi ně připletlo i něco osobního, něco, díky čemu by snd mohla mít ráda jeho, Harryho. Ne Vyvoleného, kterého viděl celý zbytek kouzelnického světa. Prostě Harryho. A celé měsíce skutečně věřil, že s ní to takové je. Věřil tomu i ve chvíli, kdy si ten zatracený článek přečetl.

Byla zrovna večeře a do Velké síně se slétávaly sovy nesoucí opožděnou poštu svým mjitelům. Před Hermionu dopadly na stůl noviny, které si předplácela. Otevřela je na první straně, zamračila se a potřásla hlavou. "No jen se podívej, Harry... Rita si ne a ne dát pokoj. Možná bych ji skutečně měla nahlásit na Ministerstvu, jinak s těmi nechutnými pomluvami snad nepřestane," prohlásila zechuceně, když noviny opět pokládala. Harry se pro ně natáhl, aby se podíval, o čem to mluvila. Síní se šířil jako nezadržitelná lavina šepot, Harry na sobě cítil zvědavé pohledy, slyšel hihňání. Otevřel noviny - a jako první jej do očí praštila fotka nervózně pomrkávající a usmívající se Ginny přes půl stránky. Pravda o Vyvoleném, hlásala řvavě rudá písmena nadpisu s podtitulem Zpověď přítelkyně Harryho Pottera - co se děje za zavřenými dveřmi do ložnice? Harry na nadpis chvíli jen šokovaně zíral, než se dal do čtení. "No tohle," vyprskl šokovaně, vzhlédl a rozhlédl se po Velké síni. Všichni se najednou usilovně dívali do svých vlastních talířů, šepot se však ozýval dál. "Neviděli jste Ginny?," zeptal se Rona a Hermiony s novinami v ruce. Určitě se to nějak vysvětlí, myslel si chlácholivě. Kdo ví lépe než on, že Rita - protože kdo jiný by takový paskvil o něm mohl napsat - vytáhne z člověka i to, co neví nebo říct nechce. "Musím ji jít najít. Neboj," zarazil Hermionu, která už otevírala ústa. "Jsem si jistý, že se to vysvětlí. Já Ginny věřím, tohle by neudělala..." S těmi slovy síň opustil.

Kde by jen mohla být, přemýšlel cestou do Nebelvírské věže. Možná vynechala večeři, třeba o tom článku věděla a nechtěla jít lidem na oči, kdovíjak se cítí... Jako v odpověď na své úvahy najednou z jedné z prázdnch učeben v úpatí věže uslyšel hlasy. Až nepříjemně známé hlasy. "Já vím, že to teď bylo posledního půl roku těžké... Ale teď budeme moct být zase jen a jen spolu," říkala nějaká neznámá dívka Ginným hlasem, ne, to přece nemůže být Ginny, pomyslel si Harry zděšeně a málem přeslechl odpověď. "No to doufám... Už jsem měl chuť tě od toho pitomce odtáhnout. Taky ses po něm nemusela tak věšet, málem jsem zešílel." Harry jako ve snách došel ke dveřím, otevřel jej. Otočily se k němu poplašené tváře dvou lidí, zrzavé dívky sedící na okenní římse a blonďáka stojícího před ní, kterému se na tváři usadil téměř triumfální výraz. "Tebe jsme tu nečekali, Pottere...," usmál se Draco Malfoy a objal Ginny okolo pasu. O chvíli později mu Harry skočil po krku.

"Co vás to popadlo, pane Pottere? Nikdy, nikdy v životě jsem se tolik nestyděla za něco, co provedl student mé koleje!" "Ale paní profesorko..." "Ticho, Pottere! Ještě jsem neskončila!" Harry stál v kabinetě profesorky McGonagallové už více než deset minut a poslouchal, jak na něj křičí. Ještě nikdy ji neviděl takhle zuřit, ale ani to jej nezbavilo pocitu triumfu, když si vzpomněl na obrázek kňučícího Malfoye, který se před ním krčil na zemi do klubíčka a bránil si rukama obličej, pod nosem se mu sbírala loužička krve. Aspoň trochu mu tu jeho hezkou tvářičku zmaloval, usmál se, čímž si vysloužil další záplavu výčitek. "Nikdy bych si nepomyslela, že zrovna vy, pane Pottere, budete Nebelvíru dělt takovou ostudu!," spílala mu profesorka, nyní již o něco klidnější. "Za trest strhávám Nebelvíru sto bodů." Harry se na ni jen klidně podíval. Proč ne. Pořád to stálo za to. "Čeká vás týdenní školní trest s panem Filchem," pokračovala profesorka. Harryho úsměv malinko povadl, ale stále se držel. "A také očekávám, že zajdete na ošetřovnu a panu Malfoyovi se omluvíte," zakončila ředitelka jeho koleje a Harry na ni vytřeštil oči.

Nadávky, výbuch vzteku, dokonce prosby... nic z toho Harryho od potupné cesty n ošetřovnu neosvobodilo. "Uvidíte, pane Pottere, že i pro vás bude omluva prospěšná," mluvila s ním profesorka jako s obzvláště nechápavým dítětem, "Vždyť je to smutné, oběma vám bude brzy sedmnáct a stejně se s panem Malfoyem hádáte jako děti na pískovišti. Kdo jiný než vy by měl vědět lépe, že ve válce musíme odložit nesmyslné předsudky a snažit se získat co nejvíce přátel?" S těmi slovy jej opustila a Harry se, otrávený, ale poražený, vydal směrem na ošetřovnu. Už ve dveřích věděl, že to byla chyba. Malfoy se s ublíženým výrazem rozvaloval na posteli a vedle něj na židličce seděla... Ginny. Harry pocítil v krku chuť žaludečních šťav, chtěl vycouvat, ale Malfoy si jej již všiml a za jejími zády se na něj vítězně ušklíbil. Harry v tu chvíli na nějakou omluvu zcela zapomněl, jen zlostně zíral na Ginny. Ta se snažila jeho pohledu vyhnout, ale nakonec k němu neochotně vzhlédla. Harry měl chuť na ni křičet, vyčítat, ale nemohl. "Proč? Proč Ginny?," slyšel se místo toho slabě hlesnout, zamrkal, zuřivě se snažil udržet bezvýraznou tvář. "Bylo nám spolu dobře, nám dvěma..." Ginny si povzdechla, stiskla Malfoyovu ruku a sklopila oči. "Promiň mi to, Harry," zněla, jako že se každou chvíli rozpláče. "Mám tě ráda, opravdu, ale... Vždycky jsem milovala Draca." Draca. Harrymu se málem zvedl žaludek, v kapsách zatnul ruce do látky. "Jenže doma by mi neprošlo, kdybych s ním chtěla být, takže jsem potřebovala peníze, chápeš, abych se mohla postavit na vlastní nohy, dělat si, co chci... Draco něco málo zdědí, ale víš jak je to u nás. A teď, díky Ritě... Jsi v pořádku, Harry?" Harry na ni jen slepě hleděl, viděl rudě. Chvíli trvalo, než si přes ten šum v hlavě opět uvědomil, kde - a hlavně s kým - stojí. Klopýtl o krok zpět, otočil se a vyběhl pryč. "Harry," vykřikla Ginny a rozběhla se za ním, to už ale vyběhl do noci a slepě sbíhal kopec.

Nakonec skončil za Třemi Košťaty, seděl na studené zemi opřený zády o kamennou zeď a hleděl do tmy. Nevzhlédl, ani když uslyšel lupnutí přemístění a před ním se objevila vysoká, temná postava zahalená v plášti. "Pošetilý a spoléhající na to, že mu díky slávě vše projde, jako vždy... že, pane Pottere," zasyčel tichý hlas, profesor Snape založil ruce na prsou a hleděl na něj. A teprve tohle přimělo Harryho, aby se složil hlavu do dlaní, ramena se mu roztřásla."Já tu slávu nechci... Prosím, vemte si ji... Nechci," dolehlo na něj všechno, ležel na zemi schoulený do klubíčka a třásl se. Už neviděl překvapení ve Snapeově tváři, necítil teplý hábit, který se kolem něj omotal ani silnou náruč, která zvedla jeho léty u Dursleyových zanedbané, drobné tělo. Nevnímal ani jemné pohlazení po vlasech a nezvykle měký hlas říkající mu, že to bude dobré.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 1. listopadu 2016 v 19:33 | Reagovat

To je úplně super myšlenka, jak vytočit ( asi by bylo lepší to vypípat, proto jen eufemismus)tu zrzavou holku, ať si ji nechá bohatý a urozený princ, Harrymu bude nejlépe s člověkem, jako je Severus Snape. Moc děkuji za tuto povídku, vyjadřuje velice zřetelně, jak by to ve světě ff mělo být. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama