Vzhůru nohama

11. července 2016 v 10:42 | Dee |  Jednorázové Harry Potter

Ahoj :) Dnes si můžete užít pro mě jednu hodně netradiční povídku, kterou jsem napsala pro Drarry Challenge 2016. Je to můj vůbec první pokus o Drarry a navíc na hodně obsáhlé téma, takže... čtěte, prosím, se shovívavostí :)

Téma: Smrtijedi útočí na Bradavice, možná se objeví i Pán zla. Draco zcela bezmyšlenkovitě a impulzivně zachrání Potterův život a přemístí se s ním pryč. Skončí spolu na lesní mýtině a Draco, který se hněvá sám na sebe, přemýšlí, co bude dál. Filosofická - místy vášnivá debata - a jedo velké dilema.


Draco seděl u stolu ve Velké síni mezi ostatními Zmijozelskými, nezvykle tichý, znovu a znovu si četl dopis, který mu doručil tmavý puštík, který si teď na stole vedle jeho talíře se snídaní uhlazoval zobákem pocuchaná pírka a uzobával ovesnou kaši se slaninou. Vzkaz byl zjevně naškrábán ve spěchu, ale Draco v něm i tak rozpoznal písmo svého otce. Zpráva byla krátká.

Draco, zůstaň ve společenské místnosti a v žádném případě ji neopouštěj!!!

Blonďatý aristokrat nervózně polkl, přejel pohledem po místnosti. Většina učitelů u stolu byla, chyběli jen Snape, Brumbál a McGonnagallová, zato řady studentů byly oproti jiným ránům prořídlé. Nejzaplněnější byly stoly Nebelvíru a Mrzimoru, v Havrspáru několik studentů chybělo a ve Zmijozelu to byla téměř čtvrtina koleje. Něco se děje, rozezněly se v Dracově mysli poplašné zvony. Odstrčil talíř, vstal a vydal se ke dveřím a pryč, jak mu otec psal, daleko ale nedošel. Celá síň se otřásla v základech, Draco spolu s mnoha dalšími spolužáky ztratil rovnováhu a upadl na zem. Zazněly polekané výkřiky, ale než se mohl šum rozšířit, odnikud se ozval vemlouvavý hlas. "Vaše štíty jsou prolomeny," syčel, všichni se poplašeně rozhlíželi okolo. Draco se se staženým žaludem vyškrábal na nohy, ve tváři i na své poměry příliš bledý. "Nechci zbytečně zabíjet schopné kouzelníky, jako jste vy. Odložte hůlky a přidejte se ke mně a nic se vám nestane. Budete-li klást odpor... zemřete." Poslední slovo jakoby magicky vytrhlo všechny z transu, nastala vřava. Profesoři se sice snažili opět zjednat klid a zachovat chladnou hlavu, ale studenti se bezhlavě rozprchli ze svých míst, hnali se ke dveřím - a opět se zastavovali a poplašeně couvali. Vrata do síně se otevřela a v nich stála skupina čarodějů v maskách, hůlky namířené do masy dětí. Draco ztuhl na místě, poplašeně se rozhlížel. Uvízl v davu, nemohl utéct, nemohl se ani hnout. V tu chvíli se shluk rozestoupil a kousek vedle Draca z něj vypadl menší chlapec v nebelvírském hábitu, černé vlasy pocuchané, zelené oči potažené stínem odhodlání. "Harry, to ne! Stůj!," zavřískla Grangerová, která se k němu marně snažila prodrat, on ale jakoby ji neslyšel, sunul se více a více dopředu, hůlku s ruce. Jeho nebelvírští přátelé se jej očividně snažili dohnat, ale všichni ostatní byli příliš ztuhlí na to, aby se vůbec pohnuli, slepě vkládali své poslední naděje na přežití do sotva sedmnáctiletého kluka. To už si jej ale všimli i Smrtijedi. "Potter! Chyťte ho!," zavřískla Bellatrix, směrem k Harrymu vyletěl červený paprsek ze špičky její hůlky, následovaný několika dalšími z hůlek ostatních Smrtijedů. Draco měl pocit, jako by se okolo něj zpomalil čas, viděl kletby mířící na Pottera, jeho výraz, bledou, odhodlanou tvář - a věděl, že nemá šanci kletby odrazit. "Neeee," slyšel výkřik, který byl, jak si uvědomil, jeho vlastní, s instinktem chytače skočil po své nemesis a místnost kolem nich se rozplynula.

První věcí, kterou Draco vnímal po přistání, byla Potterova pěst, která mu dopadla na nos a železitá chuť krve, která mu natekla do úst. Zasyčel bolestí a mrkal na Harryho tvář, která se tyčila nad ním. "Kams mě to odnesl, Malfoyi? Chtěls mě tomu zmetkovi předat sám, co? Abys vyžehlil tatínkovy průšvihy?," seděl mu obkročmo na hrudníku a tiskl jej k zemi vlastní vahou, až musel Draco lapat po dechu a rozkašlat se. "Slez ze mě, pošuku," prskal a snažil se Harrymu vykroutit. Ještě chvíli byl fixován k zemi, než mu Potter z prstů vykroutil hůlku, vstal a o několik kroků couvl, míříce na Draca hůlkou, kterou mu vzal, s obezřetným výrazem ve tváři. Jeho vlastní, legendární cesmínová hůlka, ležela na zemi kousek od něj a z praskliny uprostřed vykukoval ohnivě rudý cíp pera ptáka fénixe. "Na co si to hraješ, Malfoyi? Co děláme tady, zatímco Voldemort masakruje Bradavice?," syčel Potter vztekle. Draco neodpovídal, ne dokud se nevyškrábal na nohy, neoprášil si šaty a kapesníčkem s vyšitými písmeny 'D.M.' si neotřel krev z nosu, který mu mezitím stihl slušně napuchnout. Jestli bude zlomený, tak Pottera zabije, pomyslel si roztrpčeně. I když to by si potom všechno tohle mohl ušetřit, neušla mu ironie celé situace. O které, mimochodem, stále nevěděl, co si má myslet. "Tak odpověz!," naléhal Potter a Draco se na něj nečitelně podíval, oči pichlavé. "Očekával bych trochu vděku za záchranu života, Pottere," odvětil suše. Teprve teď měl příležitost nerušeně se rozhlédnout. Stáli na něčem, co byl zřejmě malý palouček uprostřed lesa opadaných stromů, jejichž holé větve se nad nimi teď tyčily - a rozhodně nepůsobily bezpečně nebo přívětivě. Draco neměl pocit, že by tu někdy byl. Otázka ale potom byla, kde se tu vzali?

Když se ani po několika minutách nezačali mezi stromy přemisťovat Smrtijedi, Harry se znatelně uvolnil, Dracovu hůlku sklopil. "Proč?," vyslovil současně stejnou otázku, jaká Dracovi duněla v uších od té doby, kdy se sem dostali. Ano, proč vlastně? Draco byl unavený přemýšlením natolik, že odložil malfoyovskou masku arogance. "Já nevím, Pottere," přiznal dutě a otočil se k němu zády, vydal se několik kroků směrem k lesu, než se opět zastavil a zůstal jen hledět před sebe, zamyšlený. "Právě teď se všechny mé přátele snaží zabít Smrtijedi, dost možná úspěšně, a já jsem je v tom nechal, tak bys měl mít sakra dobrý důvod pro to, že jsi mi zabránil pokusit se je zachránit!," vybuchl Potter vztekle, až Draco čekal, že jej každou chvíli znovu uhodí. Když se tak nestalo, Draco zhluboka vydechl a opět se otočil, čelil vzteklému a... ano, částečně také zmatenému pohledu. "Tak zaprvé - Pán zla chtěl hlavně tebe. Dokud tě nemá, bude ty tvé milované kamarádíčky tak nanejvýš mučit, a to ještě tak, aby je příliš nepoškodil," ušklíbl se opět zcela malfoyovsky. "Potřebuje je, aby se dostal k tobě. Jsou tvoje slabina. Takže o ty bych se být tebou nebál. A tím se dostáváme k zadruhé. Kdybys tam zůstal, jsi mrtvý. A tím pádem i oni. Namáhej trošku ten svůj mozek, Pottere. Mít svaly a slávu není všechno," hnětl si ublíženě nos a na Harryho se mračil. "A děkovat tě mudlové taky nenaučili, jak vidím," zabručel, než se opět otočil a bez hůlky se vydal do lesa, daleko od Pottera, daleko od následků jednoho neuváženého skoku do prázdna, který rozhodl o jeho budoucnosti. Touto dobou už po něm jdou, stejně jako po všech ostatních, a to nejmenší, co může očekávat, je milosrdná Avada. A on hodlal udělat cokoliv, by se tomuto osudu vyhnul. Potter už mu nadělal problémů až až. Tento názor s ním však ten zelenooký pytel smůly nesdílel, protože se urychleně vydal za ním. "Počkej, Malfoyi! Musíš nás odsud dostat, přemísti nás zpátky!," oslovil jej znovu, když jej doběhl. Draco se zastavil, podíval se na něj, jako by sledoval duševně chorého. "Přeskočilo ti, Pottere? Kdoví jak to tam vypadá, ani mě nehne přemisťovat se tam. Byl bych mrtvý, než bych se rozkoukal, a dovedu si představit příjemnější smrt, než s tebou," ušklíbl se. "Navíc předtím naše přemístění kryl zmatek, co byl v síni. Ale garantuji ti, že když ví, že jsi jim upláchl, pečlivě sledují, kde se příště objevíš - a kam nás přijdou zabít. Takže ne, já pokračuji dál po svých, a ty si dělej, jak uznáš za vhodné. Mou hůlku, prosím," natáhl k němu panovačně dlaň. A vůbec jej nepřekvapilo, když mu ji Potter nedal. "Zapomeň," ušklíbl se místo toho a když se Draco opět rozešel, držel se v těsném závěsu.

Bylo už notně po poledni. Draco už měl hlad, byl unavený a mrzutý, v nose mu bolestivě tepalo a poslední, co mu tak chybělo, byl Potter snažící se navázat přátelské vztahy. Což bylo k jeho smůle přesně to, co zamýšlel. "Vždycky jsem si myslel, že mě nenávidíš," říkal zrovna zadumaně a nakopával už snad stou šišku, zlozvyk, za který by mu Draco nohu nejradši utrhl, jen aby jej pořád dokola neopakoval. "Taky že ano," procedil mezi pevně sevřenými čelistmi. "Tak proč jsi mě potom zachraňoval?," vytáhl Potter obočí vzhůru, nevypadal, že by jeho prohlášení příliš věřil. "Pro Merlina, Pottere, ani nevíš, jak toho už teď lituju," utrhl se na něj Malfoy. "Proč se prostě nesebereš a nejdeš si hrát na hrdinu někam, kde o to lidi stojí?" Potter skutečně na chvíli zmlkl a Draco potlačil povzdech. Pán zla na to šel očividně špatně. Stačilo, aby Potterovi jednou zachránil život, a měl by ho naservírovaného na zlatém talíři...

Snažili se jít dál co nejdéle, ale les jakoby neměl konce a brzy začala padat tma. Poté, co si několikrát málem vypíchl oko větvičkou, se Draco zastavil. "Musíme tu přespat," ucedil na půl úst, nedíval se, jestli se Potter zastavil také, a po chvíli znechuceného koukání na zetlelé listí se zachumlal do pláště a schoulil se u kořenů jednoho ze stromů. Odporné, zachvěl se a přitáhl si plášť blíže. "Co kdybych rozdělal oheň?," ozval se za ním Potter a Draco málem opět vyskočil. "Ať tě ani nehne, pitomče," vyjekl. "Je to moc nebezpečné..." S tím se opět uložil, zem byla studená a zvedal se vítr. To bude dlouhá noc, pomyslel si útrpně. Díky Merlinu za ohřívací kouzla, které měl všité do oblečení. Najednou se kolem něj zezadu něco obtočilo a Draco se zavřísknutím vyskočil na nohy. Když se otočil, viděl Pottera, válejícího se na místě, kde ještě před chvílí byl on. "C-co si myslíš, že děláš?," přeskakoval mu hlas. "Ať tě ani nenapadne na mě sahat..." "Klídek, Malfoyi," přerušil ho Harry a protočil oči v sloup. "Když jsem ještě chodil do mudlovské školy, učili nás, že kontaktem se nejlépe udrží teplo. Tak neblázni, přece neumrzneme..." "Kdybys mi laskavě vrátil mou hůlku, zima by problém nebyla," vyprskl Draco nepříjemně, Potter se mu však jen smál. "To víš že jo. Tolik ti teda nevěřím, Malfoyi. Ale jak chceš. Až ti bude zima...," pokrčil rameny, sám si lehl a zavřel oči.

Draco na něj chvíli nevěřícně zíral, než se schoulil do bezpečné vzdálenosti od něj. Za sebou slyšel, že se Potterův dech zpomalil a zklidnil, jak jeho společník usnul. Teď, ano, teď je jeho šance, vezme si od něj svou hůlku, je to jen hloupý Nebelvír, nechá ho tu a zachrání sám sebe. Mohl by utéct za příbuznými do Francie, otec se na jeho honu jistě podílet nebude, schovali by ho... Ano, to přesně udělá. A tím se zbaví téhle své chyby, bude moct začít znovu. Potichu, jak jen to přes listí šlo, se posadil a otočil se k Potterovi. Kde jen tu hůlku má? Možná v rukávu, nebo v kapse? Už už se natahoval, že jej prohledá, když Potter ze spaní zakňoural, překulil se - a Draco se zarazil v půli pohybu, zůstal na něj zírat. To, co před sebou viděl, to nebyl ten nesnesitelný pitomec, který se na něj roky šklebil přes Velkou síň a rýpal do něj, kde jen se dalo. Taky to už nebyl ten malý kluk, který si s ním odmítl potřást rukou. Vlastně, kdyby měl k sobě Draco být upřímný, Potter s uvolněnou tváří, rozcuchanými vlasy a pootevřenými rty vypadal... Draco rychle stočil pohled k zemi, zastavil tak proud myšlenek. To už se snad docela zbláznil?! Jak se mohl takhle dívat na tu nebelvírskou krysu? Vždyť ho nenávidí, vždycky ho nenáviděl, zlatého chlapce, milovaného a zbožňovaného všemi, rozmazleného a zpovykaného. Ale jak se teď snažil jak chtěl, nebyl schopen vzít svou hůlku a zmizet. Harryho očividná naivita a bezbrannost jej odzbrojily, s povzdechem se položil zpátky, ani si sám neuvědomoval, že blíže k druhému teplému tělu, a nakonec se i jemu podařilo usnout.

Ráno se Draco probouzel pomalu, v příjemném teple. Se zavřenýma očima se pousmál, ano, byl to vše jen hloupý zlý sen, za chvilku oči otevře a bude ve své posteli s nebesy ve zmijozelských ložnicích a zasměje se těm hloupostem, co se mu zdály. Pomalu, s nadějí víčka rozlepil - a místo zelených závěsů se díval na zelené oči toho, kvůli komu strávil noc na tom nejodpornějším místě, které si dovedl představit, na hromadě spadaného listí plného brouků a hniloby. "Já jsem ti říkal, že se ještě rád přitulíš," křenil se na něj Potter a Draco si až teď ke svému vlastnímu zděšení uvědomil, díky čemu mu bylo takové teplo. Ve spaní se očividně k Potterovi musel přitisknout, nebo on k němu, ano, to spíš, a teď leželi na jedné hromadě, ze které se Draco jal co nejrychleji sbírat. "Netulil jsem se," ohradil se, bledé tváře zrůžovělé rozpaky. "To ty se zřejmě vyžíváš v obtěžování ostatních, co?," oprašoval si šaty, zahleděl se na nebe. Slunce bylo schováno za temnými mraky. Dracovi přejel mráz po zádech. "Pojď, Pottere, musíme co nejdřív vypadnout...," hlesl, zvedající se vítr jej v tom jen utvrdil. Společně se tedy opět vydali na cestu, tentokrát rychleji. Mířili ke skalám, které se tyčily mezi stromy kus před nimi, v místech, kde se celý les zvedal do strmého svahu. Snad tam bude jeskyně, doufal Draco, tam by si i oheň mohli rozdělat... Bolestivé stahy žaludku mu připomínaly, jak dlouho už nejedl, hlava se mu začínala točit nedostatkem vody. Neohlížel se, ale pochyboval, že je na tom Potter o moc lépe. Jestli si brzy nenajdou úkryt, dlouho nevydrží... Ale příroda k nim nebyla milosrdná. Byli sotva za půlí cesty za úkrytem, když z nebe začaly padat kapky zmrzlé vody smíšené s lijákem. "Pospěš!," zakřičel Draco na Pottera, popadl ho za ruku a táhl ho dál. Společně klopýtali dál, šaty jim nasákly vodou a těžké pláště je jen zpomalovaly, nakonec je odhodili utíkali dál. Když konečně dosáhli skal, oba mladíci drkotali zuby zimou, měli promodralé rty a šaty na nich byly těžké a nacucané vodou.

Přesto však měli štěstí v neštěstí. Mezi kamennými masami se jim podařilo najít nevelkou, suchou jeskyni, do které si vlezli a zhroutili se na zem, udýchaně sledovali závoje vody padající přes vchod. Po chvíli se Draco opět otočil k Potterovi. "Půjč mi mou hůlku, usuším nás," požádal ochraptěle. Harry mlčky přikývl, sáhl do kapsy - a zbledl. Chvíli prohledával další kapsy, než vzhlédl a přikrčil se. "Musela mi někde vypadnout..." kuňkl a Draco vybouchl. "Tak to je skvělé!," rozkřikl se. "Tak já dělám co můžu, abych zachránil tvůj královský zadek, abychom přežili, i když mi to ztěžuješ, kde se dá, a ty nedokážeš ani tak obyčejnou věc, jako neztratit jedinou hůlku, kterou máme, když sis tu svou zlomil. Gratuluji, Pottere, opravdu! Jestli do tebe vkládá kouzelnický svět své naděje, tak se opravdu není čeho bát!" Nejspíš by křičel dál, kdyby se nezlomil v záchvatu dusivého kašle, po něm se jen opřel o stěnu a vysíleně sípal. "Přísahám, jestli se odsud dostaneme živí, tak tě zabiju sám," prohlásil slabě, než se unaveně zahleděl ven, celý se opět roztřásl zimou.

Několik minut bylo v jeskyni požehnané ticho, ale nebyl by to Potter, aby ho nepřerušil. "Svlékni se," poručil Dracovi klidně a ten se málem opět rozkašlal. "Cože? To je jediné, na co v téhle situaci myslíš, tvoje neukojitelné libido?," prskl nevěřícně. "Svlékni se," opakoval však Potter, sám si začal rozepínat košili. "Jestli zůstaneme v těch mokrých šatech, podchladíme se, Musíme je nechat uschnout a sami se zatím zahřát." Košili rozložil na zem, začal si stahovat i kalhoty, až zůstal jen ve spodkách. Potom se na Draca vyčkávavě zahleděl. "Myslím to vážně," pobídl jej. Draco na něj strnule koukal. On se tedy rozhodně svlékat nebude, pomyslel si vzdorovitě. I když, co se Pottera týče, proč ne... Postavu má pěknou, sjel po ní pohledem, stehna vytrénovaná famfrpálem, hrudník taky docela dobře stavěný... Teprve když si uvědomil, že na něj Potter vyčkávavě zírá, stočil rozpačitě pohled a tváře mu zrůžověly. "Nikdy," zamručel. "Jak chceš," trhl Harry rameny a vrhl se na něj.

"Musíš uznat, že to funguje," prohlásil Potter o půl hodiny později, ruce omotané kolem Dracova těla. "Teplo mi sice je, ale pořád si nemyslím, že bylo nutné, abys na mě skočil a strhal ze mě šaty," stěžoval si Draco a zavrtěl se. Pravda byla, že mu možná bylo teplo až příliš, a začínal se obávat, co by to v kombinaci s blízkostí zřejmě atraktivního těla mohlo udělat. Což by nebyl takový problém, kdyby to tělo nepatřilo největšímu pitomci, jaký kdy chodil po světě. "Jak dlouho takhle musíme zůstat?," dožadoval se. "Dokud nám neuschne oblečení," téměř cítil Potterův úsměv na svém zátylku, potlačil zaúpění. Tohle bude dlouhý den...

Nakonec v jeskyni museli kvůli dešti zůstat do rána. Draco nechtěl. Ubíhal jim drahocenný čas na nalezení civilizace a on to věděl. Dokonce i on však musel souhlasit, že pokrčovat dál v tak silném dešti je nesmysl. Ráno se jim povedlo rozpustit několik kroup a dostat do sebe aspoň trošku vody, s jídlem to však bylo horší. Zima zničila všechno, co rostlo, a většina zvířat se ukládala k zimnímu spánku, a tak když se nad ránem oblékli do teď už jen vlhkých šatů a vydali se mírným mrholením dál, oběma jim v žaludku bolestně kručelo. Rozhodli se, že zkusí vyšplhat na kopec nad skalami. "Mohli bychom odtamtud něco vidět," navrhl Harry a Draco nemohl než souhlasit. A ačkoliv se šplhání ukázalo být těžší, než si mysleli, nakonec přece jen stanuli na vrcholku, doklopýtali na paseku - a oba zároveň vyjekli, když dole před sebou spatřili malou vesnici, kus od ní jezero a cestu, a na jejím konci... "Bradavice!," ozval se Potter jako první nevěřícně, "A Prasinky... Můžeme tam dojít a zjistit, co se stalo, když si dáme pozor...," dodal Draco. Takže byli celou dobu tak blízko? Opravdu je přemístil na mýtinu v Zapovězeném lese? Bylo těžké tomu uvěřit... "Pojďme," vyrazil dolů z kopce, popoháněn touhou po jídle a vodě. "Počkej, Draco," zastavil jej však Potter, chytil jej za ruku. "Co zase?," utrhl se na něj Malfoy, ale když se otočil a viděl mírný výraz v Harryho tváři, téměř toho litoval. " Chtěl jsem ti poděkovat... za záchranu života. Měls pravdu, měl jsem to udělat dřív," přiznal Harry, Dracovu ruku nepouštěl a v mladém Zmijozelovi rostl neklid, zavrtěl se, Potter jej však držel pevně. "A když říkáš, že nevíš, proč jsi to udělal... možná bychom na to mohli přijít spolu?," navrhl s drobným úsměvem a Dracovy vnitřnosti udělaly kotrmelec, když se k němu Nebelvír naklonil a krátce, cudně jej políbil na rty. Potom jej pustil, široce se zakřenil a utekl dolů z kopce, nechávaje za sebou zcela nemalfoyovského, šokem ztuhlého Draca Malfoye, kterému se právě celý život obrátil vzhůru nohama. Teď už definitivně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ErickNab ErickNab | E-mail | Web | 21. března 2017 v 2:03 | Reagovat

wh0cd363157 <a href=http://cialiscost2017.com/>buy generic cialis online</a>

2 JerryDug JerryDug | E-mail | Web | 3. července 2017 v 2:59 | Reagovat

vdkqp0yytwkxi2j50a

<a href="http://google.us">google</a>

<a href=http://google.us>google</a>

2nvm89sjq2v72y9pru

3 rkdeuljz rkdeuljz | E-mail | Web | 22. července 2017 v 22:49 | Reagovat

wfncutg0ftj2li5l3b

<a href="https://bybklfn.info/">cheap baclofen</a>

<a href=https://bybklfn.info/>buy baclofen online</a>

u7t53bs49zfwc1ke7t

4 fjflfzeb fjflfzeb | E-mail | Web | 23. července 2017 v 11:27 | Reagovat

jmnx5dfekq1urewy20

<a href="https://bybklfn.info/">buy baclofen</a>

<a href=https://bybklfn.info/>baclofen coupon</a>

3qusvx6s6t8ainpxw0

5 jsnyaquab jsnyaquab | E-mail | Web | 26. července 2017 v 0:11 | Reagovat

na9xuwwfq8gyy5x585

<a href="http://baidu.com">baidu</a>

<a href=http://baidu.com>baidu</a>

x3zhv4moe7p2064ua3

6 jsnyaquab jsnyaquab | E-mail | Web | 26. července 2017 v 1:20 | Reagovat

u80dsqnyn7ub4b1aa5

<a href="http://baidu.com">baidu</a>

<a href=http://baidu.com>baidu</a>

ve2eof40klvpyavbk0

7 jsnyaquab jsnyaquab | E-mail | Web | 26. července 2017 v 1:41 | Reagovat

fcmbeit29lrp5fe1ce

<a href="http://baidu.com">baidu</a>

<a href=http://baidu.com>baidu</a>

1oj8oiz1q415vx1zvu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama